Přejít na hlavní obsah

Co je to střelný prach

Čaj nebo trhavina? Každopádně to chce opatrnost.

Střelný prach.

Každé ráno si dopřávám šálek dobrého zeleného čaje. Ostatně čaj považuji hned po toaletním papíru za nejlepší vynález, který k nám z Číny kdy přišel. A vůbec nejlepší je, si ranní šálek čaje vychutnat s rodinou nebo přáteli. To si takhle jednou sedím s kamarády z Úžasného divadla fyziky (ÚDiF) nad šálkem ranního čaje a povídáme si o fyzice, knížkách, škole, práci a životě a do živé, odborně fundované, vážné a místy velmi veselé debaty, se vmísí můj hostitelský dotaz: Kdo si dá ještě šálek střelného prachu?

Nevěřili byste, co jedna zdvořilostní otázka na druh podávaného nápoje dokáže způsobit. Všichni na několik dlouhých sekund zmlkli, zarazili se a nakonec se na sebe spiklenecky podívali a pozvali mě druhý den na snídani. 

Sotva jsem dorazil do parku, kde jsme si dali sraz, přivítal mě ohňostroj. Z hrníčku, ve které jsem čekal lahodný čaj, létaly jiskry. Hrnek prskal, dštil síru a divoce poskakoval. Ohňostroj na uvítanou nebyl nic jiného, něž střelný prach v akci, ovšem nešlo o druh zeleného čaje, který jsem očekával, ale o výbušninu.

Zelený čas - Střelný prach.

Střelný prach sloužil k nejrůznějším účelům. Číňané s ním vystřelovali rakety a dělali ohňostroje, husité s jeho pomocí stříleli po křižácích a jiní s jeho pomocí zase lámali a lámou skály.

Ale proč se vlastně zelený čaj jmenuje jako trhavina objevená v 7. století v Číně? Důvod je ve vzhledu jak čaje, tak výbušniny. Traduje se, že jeden britský koloniální úředník se takto spletl a jednotkám v Indii poslal místo prachu do pušek kvalitní zelený čaj. Tak snad to bylo v době míru a britští vojáci místo střelby mohli trénovat čaje o páté.

Střelný prach je směsí ledku (dusičnan draselný - KNO3), dřevěného uhlí (C) a síry (S). A stejně jako stejnojmenný čaj pochází z Číny, i když existují doklady, že jej v Evropě objevil Roger Bacon či dříve Němec Berchtold Schwarz (od jehož jména by mohl pocházet další název výbušniny – černý prach).

Střelný prach podle zastoupení jednotlivých složek můžeme rozdělit na dva základní typy podle použití: vojenský a trhací. Prach pro vojenské použití má vyšší zastoupení ledku, okolo 75 procent, 15 procent tvoří uhlík a zbylých deset je síra. Pro trhací práce se používá prach s nižším obsahem ledku, který tvoří od 40 do 65 procent.

Typický střelný prach vybuchuje při teplotě kolem 2 400 °C a jeho detonační rychlost dosahuje zhruba rychlosti zvuku ve vzduchu, tj. 340 metrů za sekundu. V současnosti se už ale v palných zbraních nepoužívá, protože zplodiny z něj způsobují zanášení a korozi, proto se sním nejčastěji setkáte v pyrotechnice. Pro ohňostrojné účely se do směsí přidávají soli kovů, jejichž hořením vznikají ony pozoruhodné barvy ohňostrojů.

A co se vlastně stane, když střelný prach zapálíte? Nejčastější chemická reakce vypadá následujícím způsobem:
2 KNO3 + S + 3 C → K2S + N2 + 3 CO2

Ze směsi ledku, síry a uhlíku tedy vznikne sulfid draselný, což je bílá krystalická látka, a uvolní se dusík a oxid uhličitý. Ve vyhořelé směsi zůstávají také saze a nevyhořelé zbytky uhlíku, které mu dávají jeho typickou černou barvu. Ledek ve směsi plní roli okysličovadla, neboť po zahřátí uvolňuje kyslík. Dřevěné uhlí, tedy uhlík, je velmi dobře hořlavé a zajišťuje teplo pro udržení chodu reakce, která se přidáním síry ještě urychlí. Celý efekt je tak ještě bouřlivější.

V tomto případě musím konstatovat, že vysvětlování, co je to střelných prach, silně pokulhává za tím, co mi s ním kamarádi ukázali za kouzla. Ale tohle rozhodně doma zkoušet nebudu. Jednak se mám moc rád, jednak nejsem obdařen dostatečným množstvím šílenství... a navíc si neplatím tak dobrou pojistku, která by mohla riziko popálenin a utržených prstů dostatečně vykompenzovat.

>> podívejte se ještě na díl videosérie Badatelna věnovaný střelnému prachu

Hlavní novinky