Brňané si myslí, že jsem z Ostravy

Polka Anna Nanrzyńska o českém jazyce mluví s nadšením. „Pro Poláky je čeština trochu legrační. Zní totiž jako dětský jazyk, a když něco říká padesátiletý chlap, je to fakt sranda,“ směje se dvaadvacetiletá studentka, která je jednou ze sto třiceti zájemců, kteří letos do Brna přijeli na Letní školu slovanských studií.

Anička, jak ji na letní škole oslovují, v Brně není poprvé. Češtinu se na této akci učila už před dvěma lety. „Přijela jsem, protože jsem tehdy od podzimu nastupovala na zdejší češtinu jako studentka programu Erasmus,“ vysvětluje usměvavá Polka. A líbilo se jí tu natolik, že zůstala celý rok. Letos už je na letní škole potřetí. A znova zůstává na celý semestr.

Ačkoli by se mohlo zdát, že čeština není pro Poláky ničím nezvyklým ani exotickým, Anička ji poprvé slyšela před pěti lety. Bydlí totiž u hranic s Německem. „Byla jsem na festivalu, kde hrála česká kapela. To byl můj první kontakt s českým jazykem. Když jsem ho uslyšela, hodně mě zaujal a řekla jsem si: to je ono, tím se budu v životě zabývat,“ popisuje plynně česky.

Její cesta z gymnázia tak vedla na wrócłavskou univerzitu a letos ji čeká čtvrtý rok studia bohemistiky. „Až dostuduji, chtěla bych být lektorka češtiny, učit ji jako cizí jazyk. Na letní škole se také krásně učí, jak se má jazyk učit, jak se na něj dívat,“ dodává studentka. Nejtěžší pro ni na češtině dosud je naučit se výslovnost a přízvuk. „Gramatika se naučit dá, ale problémy mám s délkami slabik. Ale právě díky nim je zvuk češtiny krásný,“ vysvětluje studentka. A jestli v Brně někdo pozná, že Nanrzyńska není Češka? Podle výslovnosti těžko. „Všichni si myslí, že jsem z Ostravy, protože nevyslovuji délky,“ směje se.