Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Jako rodačka z bulharské Sofie ve svém původu nic českého nemám. Po studiu na ruském jazykovém gymnáziu v Sofii jsem se rozhodla přihlásit na Sofijskou univerzitu na obor Slovanská filologie, kde jsme tenkrát (bylo to už v roce 1991) přišli do styku s češtinou, srbochorvatštinou, polštinou a poprvé také slovenštinou.

Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Už je to sedm let od chvíle, kdy jsem začala pěstovat svůj intenzivní vztah s Brnem. Tehdy jsem sem přijela zapracovat na své češtině. Právě zde jsem poprvé na vlastní kůži zažila kouzlo studentského života na kolejích. V chorvatském Záhřebu jsem totiž během studia filozofie a českého jazyka a literatury bydlela s rodiči, což znamenalo, že jsem se zkrátka nemusela starat o takové záležitosti, jako je třeba pravidelné plnění ledničky.

Přestože Delaina Swensona práce v advokátní kanceláři bavila, rozhodl se odejít ze Spojených států a stát se poradcem při změnách právních systémů v postkomunistických zemích. Nebylo to ale jen tak, protože současní státníci po změně nevolají. „Rozhodli jsme se proto, že zkusíme změnit uvažování budoucích soudců, právníků a členů parlamentu,“ řekl Swenson při své návštěvě Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Takovou zkušenost v Česku udělal Alexandr Vazsonyi, známý psycholog z univerzity v Auburnu v Alabamě. Na Fakultě sociálních studií MU strávil podzimní semestr za podpory Fulbrightova programu a byl vůbec prvním americkým vědcem, který do České republiky přijel v rámci prestižního podprogramu Fulbright Distinguished Chair. Na Masarykově univerzitě se čtyři měsíce věnoval vědě i výuce, ale také poznával českou kulturu.

Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Psát o společnosti a kultuře, jejíž součástí jsem už čtyři roky, není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Do života v Česku jsem se zapojila do té míry, že se na něj můžu jen obtížně dívat z nějakého kritického odstupu. Zvlášť, když jsou si naše země – Slovinsko a Česko – tolik blízké, jak fyzicky, tak kulturně.

Studenti, kteří vyjíždějí na stáže do zahraničí, si většinou vybírají osvědčená velká města. Nemusí to být ale vždy výhra. Já jsem si pro svoji letní měsíční stáž v portugalské nemocnici vybral vnitrozemské město Covilhã a vyhrál jsem to s ním na plné čáře. Obětavost místních studentů nám umožnila nejen perfektně zvládnout celou stáž, ale také poznat celou jednu část Evropy.

Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Když mi bylo pět, viděla jsem obrázky ze vzdálené země, kde všechno vypadalo jinak než u mě doma v Jordánsku. Stromy byly zelenější, květiny měly úplně jiné tvary, krajina byla všude potažená světle zeleným kobercem a domy měly červené trojúhelníkové kloboučky, které byly někdy zakryté nadýchaným bílým sněhem. Nebylo to ale místo z pohádky, jmenuje se Evropa, říkali mi. Vždycky jsem proto tu vzdálenou zemi chtěla navštívit.

Filozofická fakulta uspořádala v létě další ročník oblíbené Letní školy slovanských studií. Studenti z různých koutů světa se sem sjeli, aby se učili česky. Tři z nich si pro muni.cz vyzkoušeli, jak jim to jde, a podělili se o své dojmy z Brna a Masarykovy univerzity.