Medici vyrazili na stáže do celého světa

Jan Kovařík, student 6. ročníku LF, absolvoval stáž v Súdánu.
Podle čeho jste si vybíral nemocnici na stáž?
V rozdělovacím testu jsem nebyl příliš úspěšný, takže jsem dostal na výběr z několika exotických zemí. To mi ovšem vyhovovalo, protože přesně o takový typ stáže jsem měl zájem. Nakonec jsem si vybral Súdán, který se mi zdál nejvíce exotický.

Na jakém oddělení jste pracoval a v čem se stáž v africké nemocnici nejvíce liší od vašich zkušeností z ČR?
Oficiálně jsem byl zařazen na oddělení tropické medicíny, ale přibližně polovinu času jsem trávil také na traumatologii. Stáž probíhá podobně jako v ČR, pokud jde o výuku a spolupráci s přiděleným doktorem. Setkal jsem se však s odlišným spektrem pacientů a nemocí. Přístup lékařů k pacientům byl také velmi odlišný – stále zde funguje „kult doktora“.

Co vás nejvíce překvapilo?
První dva týdny jsem prožíval kulturní šok. Súdán je striktně muslimská země. Pětkrát za den probíhá veřejná modlitba, ženy se zahalují apod. Lidé jsou velice přátelští a vstřícní. Pozvou v podstatě neznámého člověka domů a nabídnou mu to poslední, co mají. Zároveň jsem se setkal s naprostou apatií k přesnosti, dochvilnosti a zodpovědnosti. Schůzka, kterou si domluvíte, velice často neproběhne, nebo proběhne v úplně jiném termínu.

Jaká byla celková organizace pobytu?
Měsíc před mým příjezdem proběhl v Chartúmu lokální nepokoj, během kterého zemi opustili všichni zahraniční studenti, takže jsem byl jediný zahraniční student na Chartum Teaching Hospital. Setkával jsem se tedy jen s místními studenty, kteří měli běžnou výuku, jejich akademický rok začíná již v září. Zároveň jsem měl omezenou možnost cestovat, protože k opuštění hlavního města bylo potřeba zvláštní povolení.
Pomohl vám tento pobyt při dalším studiu či v rozhodování o další specializaci?
Již předtím jsem věděl, co chci dělat. Stáž mi ukázala, co všechno ten obor může představovat. Viděl jsem zajímavé případy a zajímavé diagnózy, se kterými se v Evropě nesetkáte.

Doporučil byste stáž IFMSA v neevropské zemi?
Rozhodně ano. To se musí vidět. Stáž v neevropské zemi rozšíří váš kulturní obzor a zároveň si ověříte, zda jste schopni fungovat v jiné společnosti.


Katarína Hurtíková, studentka 6. ročníku LF, se účastnila stáže v Brazílii.
Podle jakých kriterií jste si vybrala zemi/nemocnici, ve které jste vykonávala stáž?
Brazílii jsem si vybrala proto, že jsem z jazykového testu z angličtiny byla na posledních místech, takže jsem měla možnost výběru jen mezi Brazílií, Egyptem a Súdánem. Rozhodla jsem se pro Brazílii – jednak proto, že jsem nechtěla jet v létě do příliš horkých zemí, a pak proto, že jsem si myslela, že tam nebude tak vysoká kriminalita.V Brazílii se mi nejdříve vůbec nelíbilo, hlavně když jsme s kamarádkou, která se také účastnila stáže, cestovaly. Každý poznal, že jsme turisté, a snažil se od nás získat co nejvíc peněz, takže večer, ale někdy i přes den jsme musely být velice opatrné. Pak jsem ale poznala rodinu, u které jsem bydlela a která byla nesmírně milá, pohostinná a ve všem mi pomohla. Velmi rychle mě přijali do rodiny, takže jsem chodila i na všechny rodinné oslavy a skutečně se o mě starali jako o člena rodiny.

Jak probíhala vaše stáž v brazilské nemocnici?
V nemocnici se mi velice líbilo. Byla jsem, jako všichni medici, ve státní nemocnici, kde je nedostatek lékařů a obrovský počet pacientů, byla velmi slabě vybavena a měla nedostatek zdravotnického materiálu… Na začátku jsem měla být na plastické chirurgii, ale zjistila jsem, že tento obor pro mě není příliš zajímavý, takže jsem potom přešla na dětskou chirurgii. Kolektiv lékařů byl úžasný, ale bohužel velmi málo jich mluvilo anglicky nebo německy a v té době jsem neuměla ani slovo portugalsky. Takže každému, kdo se chystá do Brazílie, doporučuji, aby se napřed naučil alespoň základy portugalštiny, protože se tam jen na angličtinu bohužel nedá spolehnout.

Co vás nejvíce překvapilo?
V nemocnici mě překvapilo, co všechno může medik dělat v porovnání s ČR. Díky tomu, že je tam tolik pacientů a tak málo lékařů, dělají strašně moc práce medici, kteří dostanou přidělené pacienty a v průběhu stáže se o ně kompletně starají. Když něco nevědí, mohou se samozřejmě zeptat lékařů na daném oddělení, se kterými mají většinou výborné vztahy. Takže medici mají možnost u svých pacientů sledovat celý průběh onemocnění – od příjmu až po propuštění pacienta a po celou dobu je jim umožněno se o své pacienty starat. U nás probíhá praxe většinou u projektoru, protože jsme příliš velké skupiny mediků, abychom mohli navštívit pacienty, a i když se to podaří, vidíme jen momentální stav nemoci, nesledujeme tedy celý její průběh. Bylo to právě v Brazílii, kde jsem mohla poprvé pomáhat dokonce při spontánním porodu.

Doporučila byste stáž IFMSA v neevropské zemi?
Takovou stáž každému každopádně doporučuji. Myslím, že mi to strašně moc dalo. Mám hodně úžasných zážitků, zkušeností, viděla jsem nemoci, které jsou velmi časté v Brazílii, ale u nás se nevyskytují.


Jan Trávník, student 3. ročníku LF, se účastnil stáže ve fakultní nemocnici v egyptském městě Assiut
Podle čeho jste si vybíral nemocnici na stáž?

Nemocnice v Assiutu je největší v Horním Egyptě (od Káhiry na jih) a jedna z nejlepších institucí ve státním sektoru. Jako zahraničního návštěvníka si mě tam velice vážili – každý den mi byl přidělen doktor, který mě provázel a ukázal vše, o co jsem měl zájem. Měl jsem bezprostřednější vztah s pacienty a možnost seznámit se s případy, ke kterým bych se tady během letní praxe nedostal. Také jsou zde nemoci, které se u nás nevidí. Například bodnutí štírem, onemocnění z nedostatku vitaminů nebo terminální stadia různých nemocí, které souvisejí s absencí prevence nebo včasné léčby.

Situace ve srovnání s ČR je poměrně tragická, ale lepší, než jsem očekával. Povědomí o hygieně je tam minimální, mají horší vybavení, ale na druhé straně provádějí poměrně velké spektrum zákroků. Vztah lékař–pacient není v Egyptě partnerský. Lékař je zde dominantní a může s pacientem provádět fakticky, co chce.

V nemocnici bylo na stáži sedm zahraničních studentů – z Řecka, Nizozemí, Bulharska a Srbska. Místní student (koordinátor pobočky IFMSA) měl na starost organizaci pobytu. Každý den jsme trávili několik hodin v nemocnici a v podvečer byl připraven společenský program nebo výlety. Většinou jsme byli čtyři dny v nemocnici a čtyři dny zůstaly na cestování, takže jsem měl zároveň příležitost poznat Egypt.

Rozhodně. Ve zprostředkování pobytu a odborné zkušenosti v neobvyklých zemích vidím hlavní přínos této organizace.