Přejít na hlavní obsah

Potřebujeme dnes mýtus TGM?

Je produktivní, aby se dnešní univerzita hlásila k odkazu osobnosti, jako byl Masaryk? ptá se historik Lukáš Fasora.

Tomáš Garrigue Masaryk na slavnosti kladení základního kamene Právnické fakulty MU.

Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese brněnská univerzita již sto let. Hojně se skloňují hodnoty, které Masaryk v názvu univerzity personifikuje. Nelze pochybovat o tom, že Masarykovo dílo ovlivnilo české prostředí ve 20. století silně. Ale přece jen na ramenou „skutečného“ Masaryka vyrostl mýtus TGM. Potřebujeme dnes skutečně podporovat mýtus?

Společenský vliv byl u Masaryka zaplacen mnoha kontroverzemi. Vidíme zástupy jeho nadšených příznivců, ale i nemenší zástupy těch, kteří ho kritizovali, ba nenáviděli. Vždyť Masaryk náležel mezi profesory pražské univerzity k těm, kteří měli často co do činění s disciplinární komisí. V jeho hodinách docházelo k nepokojům zpolitizovaných studentů. Excesy ve spojení se ctihodným profesorským titulem se kolem Masaryka děly velmi často.

Masaryk byl enfant terrible profesorského sboru. Vyhledával kontakt vědy a politiky, postupně dosáhl značné obratnosti v práci s veřejným míněním, ve schopnosti provokovat, vyvolávat debaty a překonávat běžné horizonty intelektuální práce. Jeho působení vyvolává dojem jakési přelétavosti, vysloví zajímavou, provokativní myšlenku, rozčeří vody, aby zanedlouho svoji energii věnoval jiné výzvě.

Je vůbec produktivní, aby se dnešní univerzita hlásila k odkazu podobné osobnosti? Vzdáváme mu jako členové akademické obce hold prostě jako zakladateli instituce? Proč ne, na vzniku brněnské univerzity měl Masaryk skutečně lví podíl. Nebo nám jde skutečně o jeho dílo, o intelektuální odkaz, o metody veřejné práce?

Zpravidla se nám dnes zamlouvá jeho volání po vědecké opravdovosti, po konkurenci a světovosti ve výzkumu i výuce. Ovšem Masaryk byl praktický etik a abstraktní hodnoty často proplétal s denní praxí akademika. Nebylo a není pro mnohé příjemné konfrontovat svůj všední den s hodnotou pravdy tak často se objevující v Masarykově díle. Přihlásit se k Masarykovi vlastně znamená přijmout přetěžké břemeno, vzít za svou roli angažovaného intelektuála, připraveného jít sám proti proudu, provokovat, rvát se. A taky selhávat, vždyť Masarykovi se taky mnohé nezdařilo.

Pokud jeho vazbu k identitě brněnské univerzity prozkoumáme jako kulturní mytický útvar, zjistíme, že tak jako mnohé podobné mýty má i tento pro člověka 21. století značný sociokulturní význam. Mýty prý nejsou dobré ani špatné, jsou jen dobré k použití. Mají historické jádro, překryté však mnoha lety opakování a nových interpretací příběhu. Nesou v sobě díky nastavení důrazů v historickém příběhu etické poselství, jsou tmelem kolektivní imaginace o vlastní identitě a poslání.

Tak působí i na brněnského akademika. Masaryk je pro něj směrovka, značka, něco, co spojuje lidi ochotné kriticky nahlížet svět a postavit se za své přesvědčení. Ne snad ve všech případech ochotné podstoupit heroické zápasy podobné těm někdejším Masarykovým. Ale přece jen zápasy, jejichž význam možná docení až následovníci. To není málo. A ten skutečný Masaryk, věčně neklidný profesor, neztratil se někam? Snad ne, vlastně se vrací pokaždé, když je znovu a znovu vyprávěn jeho příběh jako součást mytického vyprávění o vzniku české univerzity na Moravě.

Autor je historik na Filozofické fakultě MU.