Když píšu tyto řádky, je 4. května. Do referenda o osudu Doněcké oblasti zbývá necelý týden. Antiteroristická operace proti separatistům na východě Ukrajiny pokračuje, dokonce s dílčími úspěchy. Nicméně jen co se armádě podaří separatisty na jednom místě na chvíli zatlačit do kouta, vypukají ještě silnější nepokoje na jiném místě.
Situace se mění tak rychle, že více než kde jinde platí citát o tom, že nic není starší než včerejší noviny. Lidé jsou stále méně ochotní cokoli předpovídat, neboť mnohé předpovědi vyvolávají pro svou neplatnost ironický úsměv už ten den, kdy byly vyřčeny.
Vzniklá situace zaráží do společnosti čím dál hlouběji klín, který od sebe odděluje známé, přátelé i členy rodin. Kamarádi spolu přestávají chodit na fotbal či do sauny a rodiny ruší společné nedělní obědy. Obě strany konfliktu se shodují prakticky jen na dvou věcech: takzvaná Doněcká republika bude zanedlouho vyhlášena a předčasné parlamentní volby plánované na konec měsíce se na východě země pravděpodobně neuskuteční.
Obě strany také začínají tušit, že spíš než částí Ruska či Ukrajiny se mohou brzy stát prostě Doněckou lidovou republikou. Právě tento scénář je přitom tím vůbec nejhorším, co může region mezi Dněprem a ruskými hranicemi potkat.
Nejde o to, že by takový vývoj nějakým způsobem poškodil Moskvu, která, jak mnohé napovídá, současnou situaci spíš vítá, či dokonce vyživuje. Ač s mnohem většími obtížemi, i Kyjev se pravděpodobně z takového vývoje dokáže v budoucnu nějakým způsobem vzpamatovat. Když se budeme dívat na situaci z pohledu ekonomiky, tak všechny v současné separatistické oblasti jsou dotační, což znamená, že na jejich chod bývá ze společného rozpočtu státu vydělováno více peněz, než kolik do něj přispívají. Minimálně finančně tedy Kyjev z krátkodobého hlediska nezvládnutelné ztráty neutrpí.
Kdo ovšem utrpí zásadní ránu, jsou obyvatelé žijící v těchto nyní nestabilních regionech. Zdejší společnost se během krátké chvíle ocitla rozdělená v natolik odlišných mediálních a sociálních realitách, že není nijak schopna vést nezprostředkovaný dialog o své společné budoucnosti.
Konflikt už zašel příliš daleko na to, aby jej mohli lidé stojící na jeho frontové linii sami ukončit.
Jediné, co může v této situaci zmírnit napětí a utvořit podmínky pro další soužití, je přesunutí celého problému na méně osobní úroveň skrze všeobecné a naprostou většinou občanů uznané volby. Teprve po nich může opět pomalu začít debata o tom, kam dál.
Jakákoli jiná možnost v této situaci nutně povede ke katastrofě a zničení – třeba i fyzickému – stovek tisíc až několika milionů životů. Něco takového v menším měřítku jsme mohli v minulosti sledovat v Podněstří či Abcházii a Jižní Osetii.
Nyní je třeba jasně říci, že kdo bude – ať už pod jakýmikoli záminkami a libovolným způsobem – v následujících týdnech sám narušovat legitimitu a čestný průběh voleb, nebo v tom podporovat druhé, je tím, kdo prosazuje své zájmy a hrubou sílu nad životy milionů lidí žijících na Donbasu a v přilehlých oblastech. A když budeme tento postup jakkoli obhajovat, můžeme se za nedlouho stát po Ukrajině dalšími na řadě.
Autor je student fakulty sociálních studií, v současnosti na studijním pobytu na Ukrajině. Přispívá do krymské přílohy novin Segodnya.
