V horkém létě roku 2003 se Casey Fenton rozhodl, že se pojede zchladit na Island. Casey v té době ještě studoval, neměl moc peněz a taky už ho nebavilo být odkázaný na hostely, kde pořád potkával ty stejné typy cestovatelů a baťůžkářů. Tentokrát chtěl opravdu prožít autentickou zkušenost a poznat Island tak, jak jej vidí místní. Napadlo ho proto, že napíše hromadný e-mail všem studentům Islandské univerzity, a požádá je, jestli by u nich nemohl přespat a strávit s nimi nějaký čas. K jeho překvapení mu odpověděly desítky. Někteří jej zvali ke společně strávenému večeru, jiní nabízeli program na celé léto. Casey pak zažil ty nejpozoruhodnější prázdniny svého života a potkal mnoho otevřených a ochotných lidí.
Jan Kopkáš (vpravo) se díky CouchSurfingu podíval i do hor nad Vancouverem. Foto: Archiv J. Kopkáše.
Po návratu s kamarády spustil webovou stránku
www.couchsurfing.com, která umožňuje propojení mezi takovými dobrodruhy, jako je Casey. Postupně se vytvořila síť lidí, kteří rádi poznávají nové kultury, nebojí se otevřít světu a vyjít vstříc neznámému. Přihlásit se může kdokoli a zdarma. Webová stránka se od té doby rozrostla a dnes již sdružuje přes 500 tisíc dobrovolníků ve 230 zemích světa. Již stěží existuje město, kam byste se chtěli podívat a nebydlel tam nějaký CouchSurfer.
O CouchSurfingu jsem se dozvěděl při svém ročním výměnném programu na univerzitě v Ontariu. Nejdřív jsem to považoval za nesmysl a dělal si srandu z klubu, který sdružuje všechny voyeury světa, abych dva měsíce nato slavil Silvestr 2005 v Montrealu s dvěma sty CouchSurfery a měl na tři dny svoji privátní ložnici a klíče od bytu. V Kanadě a USA jsem ještě CouchSurfing využil několikrát, třeba jen kvůli radě nebo vyzpovídání místního starousedlíka při pintě piva. Když jsme v létě na sněžnicích vylezli na ledové vrcholky nad Vancouverem a spolu se spolužáky z Evropy, Asie a Austrálie (poprvé viděli sníh!) jsme hleděli na pláže Tichého oceánu, nevěděl jsem, jak se průvodci odvděčit – postaral se o půjčení minibusu, sněžnic a vysílaček pro osm lidí jen tak pro radost. Jak jsem takového člověka našel? Ve vyhledávači CouchSurfingu.
Potom, co jsem se vrátil, jsem v Brně a Praze hostil asi dvacet návštěvníků a vždycky jsem měl pocit, že potkávám upřímné, otevřené a zvídavé dobrodruhy. Nevím, nakolik se nám v Brně daří vytvořit akceschopnou a pohostinnou CouchSurfingovou komunitu, ale vím jistě, že už za měsíc budu surfovat cizí gauče v Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Finsku a Norsku!
Jan Kopkáš, student FSS