Přejít na hlavní obsah

Může být práce na sociálních sítích vysněným povoláním?

Multimediální den přinesl i debatu povolání komunikačních specialistů na sociálních sítích. Co to obnáší?

(zleva) Dušan Šimonovič, Eva Illésová a Jan Podzimek.

Celý den strávit u počítače klikáním na Facebooku. Tak si většina lidí představuje náplň práce člověka, který se stará o stránky různých firem a organizací na sociálních sítích. O tom, co práce obnáší ve skutečnosti, mluvili v pátek na Multimediálním dni na fakultě sociálních studií lidé, kteří dosáhli úspěchu nejenom ve sbírání lajků.

Eva Illésová, Jan Podzimek a Dušan Šimonovič jsou tři profesionálové, kteří se živí prací, jež před pár lety ještě ani neexistovala. Sociální sítě jsou fenoménem dnešní doby a pracovní trh se otevřel i v této oblasti. Všichni tři hosté se v diskusi snažili hlavně najít odpověď na otázku, zdali je práce na sociálních sítích jejich splněným profesním snem.

Popsat profil ideálního uchazeče o podobnou pozici je podle řečníků velmi obtížné. Většina lidí za tím vidí jen psaní statusů na Facebook, podle Dušana Šimonoviče, který se stará o stránky mobilního operátora, je to mnohem složitější. Ve skutečnosti podobná práce vyžaduje znalosti a schopnosti sociologa, informatika a analytika a k tomu všemu je potřeba ještě pořádná dávka kreativity.

„Sociální sítě se navíc pořád vyvíjí, postupy se mění. Co zabíralo teď, nemusí fungovat za pár dní. Pořád se musíte učit, co na lidi platí a jak je oslovit. Na upoutání jejich pozornosti máte tak čtvrť sekundy. Ta rozhodne o tom, jestli si vaši stránku rozkliknou, nebo ne,“ doplňuje Šimonovič, který ovšem sám sebe se smíchem označuje za korporátní krysu.

O splnění pracovního snu v souvislosti se sociálními sítěmi mluví Eva Illésová. Křehkou blondýnku k této oblasti přivedla diplomová práce. „Díky kontaktům a zkušenostem jsem se pak dostala jako externistka do společnosti Google,“ vysvětluje svou kariérní cestu. Nyní Eva pracuje na volné noze. O nabídky sice nemá nouzi, přesto je prý tento způsob života jako na houpačce. „Nemůže si třeba vzít hypotéku, protože i když mám dobrý příjem, nelze na něj spoléhat,“ přiznává nevýhody své svobody.

Eva se také hlásí k tzv. digitálním nomádům.  „Když jedete na dovolenou, lidé vám tam často vyčítají, že pořád hledíte do mobilu a jste na internetu. Tak jsme sestavili partu lidí s podobným postižením. Naše práce nám moc neumožňuje vzít si volno, a proto jezdíme například do hor nebo k moři, odkud pracujeme a zároveň relaxujeme,“ vysvětluje Illésová.

Sama ale přiznává, že i když ji její práce naplňuje, hlavně začátky byly hodně náročné. „Pracovala jsem opravdu tvrdě, celý den jsem proseděla u počítače, jedla tatranky a nevylézala z domu. Hodně jsem přibrala a zničila si také vztah.“ Eva Illésová varuje, že osobní izolace je nebezpečí, kterému se dá v podobném zaměstnání snadno podlehnout. Souhlasí s ní také Jan Podzimek, zakladatel agentury Pria. „Občas zkrátka musíte opustit komfortní prostředí domácího počítače a internetu a jít ven,“ říká se smíchem.

Hlavní novinky