Přejít na hlavní obsah

Týden studenta: Medik z USA se ze školy skoro nedostane

Michael Fiedler studuje na Lékařské fakultě MU všeobecné lékařství v angličtině.

Michael Fiedler

Běžný týden studentů medicíny je napěchován přednáškami a cvičeními bez ohledu na to, který ročník studují. Výjimkou není ani Michael Fiedler, který pochází z USA a všeobecné lékařství studuje na Masarykově univerzitě v angličtině druhým rokem. Ve chvílích volna chodí posilovat a má za sebou stáž na kardiochirurgii.

Při pohledu na rozvrh Michaela Fiedlera pro jarní semestr nabudete dojmu, že už snad nic jiného než školu ve svém životě nemůže zvládnout a daleko od pravdy nebudete. Na nějaké časově náročnější koníčky si může nechat zajít chuť, i přes školní vytížení však zvládá i další věci.

Michaelův týden začíná v pondělí v devět hodin ráno na hodině mikrobiologie. Tam se se svými spolužáky zabývá především bakteriemi a jejich vlivem na lidské tělo. Hned potom následuje cvičení z češtiny.

„Mám otce Slováka, takže poměrně obstojně rozumím slovensky. Díky tomu na většinu cvičení z češtiny nechodím, protože se tam stále ještě řeší poměrně triviální záležitosti. Mnoha studentům, především těm, kteří se kromě jazyka musejí učit i nové písmo, dělá čeština obrovské potíže i navzdory vyučující, která dokáže vše skvěle vysvětlit,“ prozrazuje Michael.

Téhož dne odpoledne ho čeká ještě přednáška z úvodu do kliniky a cvičení z klinické praxe. Ze školy se medik dostane domů okolo šesté hodiny večer, s učením však ještě nekončí. „Pokud mám následující den seminář z fyziologie, musím se na něj večer učit, pokaždé totiž píšeme test. Když ale jednou za dva týdny seminář v úterý není, jdu si zacvičit do posilovny,“ přiznává student.

Podívejte se video o Michaelovi

Boj s biochemií
V úterý ráno musí Michael překousnout nejméně oblíbený předmět – biochemii. Vzhledem k tomu, že anglický program všeobecného lékařství je v podstatě cizojazyčným odrazem toho českého, vyžaduje od zahraničních studentů také stejnou výchozí úroveň znalostí, což může být místy docela problém.

„V Americe máme chemii na střední škole na hodně nižší úrovni, takže s tím pořád bojuji. Zatím se mi naštěstí daří přesvědčit vyučující, že nejsem nejhorší ze všech,“ směje se medik.

Další přednášky a cvičení trvají v úterý až do sedmi hodin večer a mezi nimi má Michael vždy jen krátké přestávky tak maximálně na drobnou svačinu. Ne že by neměl v rozvrhu větší pauzu, ale dobrovolně se v nich připravuje na každou následující hodinu. Průběžná příprava mu totiž umožní brzké složení všech zkoušek a dlouhé volno.

„V posledním zkouškovém období jsem měl měsíc volna, během něhož jsem si zařídil praxi na pediatrické kardiochirurgii v Bratislavě. Byla to úžasná zkušenost, spoustu věcí jsem se ale nejprve musel soukromě doučit z knížek,“ vzpomíná Michael.

Na stáži asistoval chirurgům na sále při operacích dětského srdce, které má velikost jako pingpongový míček. Pediatrická kardiochirurgie přitom patří mezi nejobtížnější medicínské obory a studentům druhého ročníku se většinou nepoštěstí to, že můžou niťovat či držet háčky při takových operacích.

Předmět navíc
Středeční den začíná pro Michaela podobně jako ten úterní – biochemií, tentokrát však cvičením. „Je to jako naučit se chodit a hned muset závodit s Usainem Boltem. Do biochemie se učím ze všech předmětů nejvíce,“ svěřuje se student.

Že to s medicínou myslí vážně dokládá věc, kterou by snad žádný jiný student neudělal. Michael si zapsal předmět určený pro studenty, kteří v předcházejících semestrech nezvládli zkoušku z fyziologie. Michael ji zvládl, chce si však upevnit znalosti v jednom z klíčových předmětů dosavadního studia.
Ve středu ve škole končí okolo čtvrté, a večer tak většinou zvládne zajít s kamarády na pivo, jindy na to totiž čas nemá. Českou kuchyni si oblíbil dokonce více než domácí americkou a nedá dopustit na svíčkovou.

Převlékání postelí
Ve čtvrtek může Michael vykročit z rutiny přednášek a cvičení, od brzkého rána ho totiž čeká nemocniční praxe. „Učíme se třeba jak převlékat postele, když na nich leží pacienti či jak jim nasadit pleny. Zatím jsme trénovali ve škole, teď nás čeká přesun do Fakultní nemocnice u svaté Anny ke skutečným pacientům,“ říká Michael.

Cvičení z fyziologie považuje zahraniční student za nejdůležitější předmět tohoto semestru, učí se v něm, jak pracovat s konkrétními lékařskými nástroji. Přestože jsou zahraničních studentů v Michaelově ročníku necelé dvě stovky, na přednáškách se jich pravidelně objevuje okolo deseti.

„Osobně to beru trochu jako podraz na učitele a nechápu, proč to spolužáci dělají. Jinak jsou to fajn lidi a akorát kazí náš obrázek u vyučujících,“ stěžuje si student.

Páteční ráno je pravidelně zasvěceno biochemické praxi a posléze jednou za dva týdny semináři z fyziologie. Pak už nastává Michaelovi vytoužené volno. Často jezdí za přítelkyní do Bratislavy nebo ji hostí u sebe doma v Brně.

Se spolubydlícím má pronajatý byt na Mendlově náměstí a jejich oblíbenou zábavou je kuchařský souboj. „Občas začneme oba vařit a soutěžíme v tom, kdo ukuchtí lepší jídlo,“ směje se medik.

Na Masarykovu univerzitu se Michael dostal zcela náhodou. V létě 2015 byl na konci druhého ročníku svého studia na Community College v rodné Kalifornii. Když se však dozvěděl, že jeho otec dostal infarkt, je v nemocnici a musí podstoupit náročnou operaci, ihned sedl na letadlo a odletěl do Bratislavy.

„Jakmile se otec uzdravil, zůstal jsem na Slovensku a o něco později jel navštívit starého kamaráda, který zrovna studoval medicínu v Brně. Do té doby jsem netušil, že nějaké Brno vůbec existuje. Když jsem pak ale viděl špičkovou úroveň, na které se vyučuje na lékařské fakultě, měl jsem jasno, že tady chci studovat,“ vzpomíná Michael.

Hlavní novinky