Přejít na hlavní obsah

Nový druh: Občan angažovaný

Projevů občanské angažovanosti je posledních letech přibývá.

Jedni bojují proti korupci, druzí se snaží zastavit necitlivou výstavbu, třetí nabízejí běžným lidem nástroje, aby mohli kontrolovat práci úřadů nebo se fundovaně rozhodovat ve volbách. Projevů občanské angažovanosti lze v současné době vidět mnoho. Je to jen zdání nebo začátek celospolečenského trendu?

Donika Zůbková, 23 let, studentka posledního ročníku práv. Přes týden tráví čas na chodbách a v učebnách právnické fakulty, ale spoustu času jí taky zabírá práce pro neziskovou organizaci Frank Bold (dříve Ekologický právní servis).

„Stát mnohdy rezignuje na funkce, které by měl plnit, a já to vnímám tak, že neziskovky vyplňují tuhle mezeru. Lidé si podle mě začínají uvědomovat, že péče o veřejný prostor není něco odtažitého, ale je to náš prostor, o který bychom se měli všichni starat,“ myslí si studentka.

Stejný názor zastává i podle rostoucího počtu neziskových organizací čím dál více lidí. „Jejich počet se nezvyšuje tak překotně jako v 90. letech, ale stále můžeme hovořit o růstu. Zajímavé jsou údaje, které říkají, že se neziskovky podílejí 1,9 procenta na hrubém domácím produktu a na zaměstnanosti 2,4 procenty,“ říká Simona Škarabelová z Centra pro výzkum neziskového sektoru ekonomicko-správní fakulty. Dopad na socioekonomickou realitu si odhadovat netroufá, existují ale náznaky, že i ten je čím dál větší.

Novinky? Efektivita práce...
Co se totiž v posledních měsících a letech jeví jako nové, to je schopnost organizací i jednotlivců prosazovat svoje zájmy efektivně. Ilustruje to například iniciativa s názvem Rekonstrukce státu, která prosazuje devatero protikorupčních zákonů a v případě jednoho (zrušení anonymních akcií) už se jí to povedlo, nebo například boj občanského sdružení Brnění a aktivisty Matěje Hollana proti hazardu.

Sociolog z fakulty sociálních studií Michal Vašečka za tím vidí dospění nové generace, které se nelíbí, co se ve společnosti děje, a oproti generaci rodičů jí přijde běžné, že se to pokusí změnit.

„Nový politický aktivismus je širší, jde o permanentní udržování občana v akci a také o vymezení se vůči tradičním způsobům participace. Tato generace má pocit, že systém, kdy se řešení tradičních problémů nechávalo na politických stranách nebo profesionálech, selhal,“ zmiňuje Vašečka jeden aspekt.

Jedním z dalších je i fakt, že se společnost nasytila života poháněného snahou získat co nejvíc ekonomických prostředků a motivaci hledá jinde. „I když s ním koexistuje velice dobře, vůči konzumu se vymezuje. Nová generace se obrací od materiálních hodnot k nemateriálním a zajímá ji víc kvalita života,“ říká sociolog.

Viděno odjinud se dnes ve společnosti střetávají dva proudy: Zástupci jednoho tvrdí, že aby bylo možné s problémy bojovat, je nutné zvýšit politickou participaci vstupováním do politických stran. Reprezentanti druhého stále sílícího proudu upřednostňují jiný způsob participace, ve kterém je zákonodárce už jen konečným a spíš formálním článkem v procesu převádění řešení problémů do praxe. Až to svádí k myšlence, že se systém vládnutí, jak ho známe dosud, bortí.

Hannah Arendtová si už před desítkami let kladla otázku, jak zajistit, aby takový angažovaný člověk nemusel svoje myšlenky odevzdávat nějakému zástupci, a přišla s poměrně utopickou myšlenkou takzvaných rad. Takový vývoj se ale nedá čekat,“ domnívá se Vašečka a dodává, že ač se to občanům nemusí líbit a fungování a množící se aféry politických stran jim mohou být trapné, žádný lepší systém zatím nikdo nevymyslel.

Vašečka ale zároveň upozorňuje na tezi sociologa Antony Giddense, podle které platí, že dobře fungující společnost stojí jako stolička na třech nohách tvořenými státní administrativou, korporacemi a občanským sektorem. Když je některá z „noh“ příliš silná, společnost se dostává do nerovnováhy. Současní aktivní občané se tak snaží tuto rovnováhu obnovit, protože v současnosti se stát a korporace v mnoha ohledech sblížily.

... a profesionalizace
Aktivistům pomáhá i profesionalizace, kterou si celý sektor prošel. „Došlo k přirozenému výběru, neúspěšné projekty vznikající třeba hned po revoluci zanikly. Ty úspěšné už dokážou svoje nápady dostat do společnosti, prorazit sociální bublinu, a tak se od nich učí další,“ všímá si Kamil Gregor, doktorský student politologie, jenž má se vším zmíněným praktickou zkušenost.

Působí jako mluvčí a analytik neziskové organizace Kohovolit.eu, která provozuje například takzvanou volební kalkulačku, jež občanům pomáhá s předvolebním rozhodováním, nebo web Napištejim.cz, jehož prostřednictvím mohou voliči kontaktovat zákonodárce, který je zvolený za jejich geografickou oblast.

Začínal tak, že s kamarádem provozoval původně politicko-recesistický web, který se časem stal spíš politickým blogem. Proto dostal Gregor nabídku od Michala Škopa, zakladatele Kohovolit, aby vedl jejich blog.

„Michal začal jako první v Česku systematicky stahovat data, která se týkají činnosti parlamentu, třeba výsledky jednotlivých hlasování, a to mi přišlo jako skvělý zdroj dat pro politologický výzkum,“ vzpomíná Gregor. Data jsou pro něj pořád to nejdůležitější. Ačkoliv ho někdo jako člověka, který bojuje se systémovými potížemi, může vnímat, on to odmítá. „Pracovníci z nevládek se často snaží dostat někoho do vězení, ale o to nám nejde. Děláme osvětové projekty a dáváme lidem asistenci.“

Za čí peníze?
Když se mluví o profesionalizaci, je potřeba zmínit peníze, které současnému stavu napomohly. Je to trochu paradox, neziskovky a občanské iniciativy měly totiž daleko lepší podmínky v porevolučních letech. „Bezprostředně po revoluci financovali aktivity na podporu občanského sektoru ochotně zejména Američané. Ti ale, když získají pocit, že už je situace dobrá, odchází. To potkalo i nás,“ informuje Gregor.

Neziskovky se ale naučily sehnat si potřebné zdroje jinak. „Třeba s finanční krizí si poradily relativně dobře – ať už to znamená jejich příklon ke komerčním aktivitám nebo například snahu o efektivnější způsob hospodaření,“ zmiňuje Škarabelová.

Velké peníze dává na celý sektor také Evropská unie, která platí některé aktivity související s dohledem na demokracii a na to napojené vzdělávání, nebo Visegrádský fond.

A pomalu, i když to ještě dlouho nebude v takové míře jako v západní Evropě, se přidávají také soukromé společnosti, které postupně objevují koncept sociální zodpovědnosti firem. „Ke sponzorství jsou ochotné proto, že i jim samotným dělá problém například podnikání v korupčním prostředí. A jde také o to, že nespokojenost se stavem společnosti vede k poklesu spotřeby, což firmy rozhodně nechtějí,“ podotýká Gregor.

Rozvoji občanského sektoru podle něj napomáhá také to, že Češi umějí udělat spoustu věcí levněji. „Když máme nápad, tak ho nějak na koleni a klidně i zadarmo zrealizujeme. Na Západě se na všechno hned začnou vymýšlet rozsáhlé systémy, které nakonec kolikrát ani nevzniknou. Je to ale dáno tím, že jejich problémy nebývají tak velké.“

Klíčová role dobrovolníků
Jednotlivé organizace často těží i z aktivity dobrovolníků, hlavně studentů. Spousta jich pracuje pro Kohovolit a hodně jich využívá například také Liga lidských práv. „Chtěla bych jim moc poděkovat. Jen díky dobrovolníkům z Masarykovy univerzity funguje například naše právní poradna pro pacienty s názvem Férová nemocnice, kde jsme zodpověděli už přes tři tisíce dotazů, “ říká Kateřina Červená, projektová vedoucí organizace.

Dobrovolníků k nim prý chodí čím dál víc, nejen z řad budoucích právníků, ale i pedagogů nebo žurnalistů. „Obvykle si chtějí rozšířit obzory, poznat více právnických procesů, tak se jim snažíme nabídnout něco, co by je bavilo. Někteří s námi pak zůstanou. A je i spousta takových, kteří přijdou už ve druháku, protože chtějí dělat něco užitečného.“

Nadchnout studenty a obecně mladou generaci není podle lidí aktivních v neziskovém sektoru tak složité. Co ale generace, která vyrostla v atmosféře, kde bylo bezpečnější nestrkat do věcí veřejných nos? Sociolog Vašečka říká, že není důvod být skeptický. „Myslím, že počet angažovaných lidí se zvyšuje i ve starší generaci. Generace nad 50 let má ale výrazně oslabenou participativní kulturu, protože ji má spojenou s násilím komunistického režimu a masovými aktivitami typu akce Z,“ upozorňuje.

U této skupiny šíření nepomáhají ani nová média a sociální sítě, které jinak mají zásadní podíl na úspěchu mnoha kampaní. Zatímco dřív se různá témata měla šanci prosadit jen prostřednictvím televize nebo tištěných médií, kam bylo těžké dostat se, dnes stačí nápaditá kampaň na webu nebo Facebooku.

Technologie také dávají dřív nepředstavitelné možnosti veřejné kontroly – například přes web Rozpočetobce.cz lze alespoň částečně sledovat, jak hospodaří města či vesnice. A kontrolovat lze i samotné neziskovky, které mají často transparentní účty a zveřejňují závěrečné zprávy.

Přes nedostatky je podle Vašečky to, co sledujeme, znakem zdravého vývoje. „Řada aktivit v 90. letech a jejich reprezentanti byli elitářští a odtržení od reálné občanské společnosti. Dnešní aktivity ale masově vznikají zespodu.“

Hlavní novinky