Téma

Rozhovor s historikem Adrianem von Arburgem o příčinách a důsledcích poválečných přesunů obyvatel.

Skutečný dialog nad argumenty nahradily dva stejně nedůvěryhodné monology.

V červnu 2009 protestovali aktivisté Greenpeace proti plánované rekonstrukci prunéřovské uhelné elektrárny. Oxid uhličitý zabíjí, převážně v rozvojových zemích, více než 60 lidí ročně z jednoho gigawattu uhelné elektrárny, tvrdí aktivisté. Jestliže tedy v roce 1978 Rakousko nespustilo téměř hotovou jadernou elektrárnu Zwentendorf a posléze ji nahradilo uhelnou, následkem této demokratické volby by dle Greenpeace dodnes zemřelo 1 500 lidí.

Zemětřesení, která způsobila požár v jaderné elektrárně Onagawa a selhání chladicího systému v elektrárně Fukušima v severovýchodním Japonsku, oživila ve světě debatu o jaderné energetice. V řadě zemí a mezi nimi i v sousedním Německu to vedlo k odklonu politických představitelů od tohoto typu zdroje elektřiny. V Česku naproti tomu podle průzkumů veřejného mínění jadernou energii podporuje kolem 70 procent obyvatel. Měli by i Češi v kontextu havárie uvažovat o změnách?

Nespokojenost se stávajícími vůdci, nezaměstnanost a špatná ekonomická situace. To jsou některé z příčin, které způsobily současné nepokoje v blízkovýchodních zemích. Na nich se odborníci shodují. Ale co se bude dít dál? To se podle specialisty na Blízký východ Marka Čejky z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nedá dnes odhadnout. „Bude trvat dva tři roky, možná i déle, než bude možné vysledovat, jaký vliv mají dnešní demonstrace a změny na vnitřní vývoj, ale i na vztahy dotčených zemí navzájem a postoj k Evropě a Spojeným státům,“ říká.

Občanské nepokoje, které otřásají zejména arabskými státy, otřásly i některými hluboce zakořeněnými předsudky euroatlantické společnosti o Arabech. Vlády západních zemí by nyní měly vynaložit úsilí na reflexi probíhajících událostí a přehodnocení svých zahraničních politik vůči tomuto regionu. Jaké poznatky arabské bouře přinesly?

Konec éry prezidentů v Tunisku a Egyptě a další nepokoje v zemích Blízkého východu označují někteří pozorovatelé za zásadní okamžik v dějinách arabských států. Co se vlastně stalo? Nastupující mladá generace se začala dožadovat adekvátního místa ve společnosti, hospodářství i v politice a otřásla autoritou zavedených diktátorů. Příčiny současné situace je možné hledat před desítkami let.

Vedoucí kabinetu informačních studií a knihovnictví na filozofické fakultě Petr Škyřík patří mezi pravidelné uživatele Wikipedie a od konceptu si mnohé slibuje. Společně se studenty dokonce jednu takovou „oborovou wiki“ vytváří. „Studenti se tak učí vyhledávat, hodnotit a strukturovat informace,“ říká Škyřík.

Vzývaná i zatracovaná encyklopedie slaví 10 let Po staletí se lidé setkávali se shromážděným věděním v tištěných encyklopediích psaných placenými profesionály. Zakladatelé internetové encyklopedie Wikipedia začali na počátku nového milénia stejně. Postupně ale zjistili, že budoucnost přeje docela jinému konceptu. „Představte si svět, kde má úplně každý přístup k veškerému lidskému poznání. Právě to my děláme,“ řekl o vizi Wikipedie v roce 2004 jeden z otců myšlenky Jimmy Wales.

Výsledky v mezinárodním šetření PISA jsou pro nás užitečné přinejmenším proto, že je to pohled odjinud, než jen z domácí frontové linie mezi „konzervativci“ a „liberály“. Pokud jde o samotná zjištění – třeba že čeští žáci se ve škole nudí a jsou slabí v porozumění psanému textu – to není zase tak velká novinka. To víme už léta i bez PISA, jen nám to z úst OECD zní jaksi autoritativněji. Důvod čtenářské „negramotnosti“ je vcelku jednoduchý.

Nelichotivý dárek k Vánocům dostalo české školství. Když v prosinci Ústav pro informace ve vzdělávání zveřejnil výsledky studie PISA, vyšlo z nich, že Česko se zhoršuje nejrychleji ze všech zemí OECD. Pojmenovávat důvody zhoršujícího se stavu se hned pokusilo ministerstvo školství i neziskové organizace. V rozhovoru pro muni.cz to dělá také profesorka Ústavu pedagogických věd  Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Milada Rabušicová. Na rozdíl od ministra školství Josefa Dobeše ovšem řešení nevidí v rušení škol, jež propadnou při srovnávacích zkouškách, které Dobeš plánuje zavést. „Takové testování k ničemu nevede. Když má škola, kam chodí například žáci ze sociálně znevýhodněných rodin, horší výsledky, tak to o její kvalitě mnoho neříká,“ říká mimo jiné Rabušicová.