Čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa univerzita uděluje na základě rozhodnutí Vědecké rady Masarykovy univerzity vynikajícím osobnostem, jejichž mimořádný tvůrčí přínos k rozvoji vědy, kultury a umění je mezinárodně uznáván. „Vážím si toho, že tuto poctu od Masarykovy univerzity dnes přijali profesor Kessler a profesor Alexander, kteří jsou špičkovými kapacitami světového významu a s naší univerzitou je pojí dlouhodobá a plodná spolupráce. Pevně doufám, že tato spolupráce bude i nadále pokračovat k užitku naší univerzity a k dalšímu rozvoji oborů historie umění a kulturní sociologie,“ uvedl Radim Polčák, prorektor pro rozvoj, legislativu a informační technologie a také statutární zástupce rektora Masarykovy univerzity.
Předání čestných doktorátů se uskutečnilo 26. října při akademickém obřadu ve Velké aule Karla Engliše na právnické fakultě. Profesoři Kessler a Alexander při něm složili slavnostní slib, v němž se zavázali k zachování věrnosti a přátelství Masarykově univerzitě, kterou budou podle svých sil podporovat dále k neustálé snaze „o rozvoj lidského poznání, aby se šířila pravda a aby její světlo zářilo jasněji“ a také k závazku „být stále takovým, jakým se ukázali být“, jak stojí v textu slibu. „Spondeo ac polliceor (zavazuji se a slibuji),“ dovršili oba noví čestní doktoři svůj slib obvyklými latinskými slovy u univerzitní insignie. Obdrželi pak diplom s pečetí a zlatou pamětní medaili z rukou děkanů fakult, které je k čestné vědecké hodnosti navrhly, tedy od Ireny Radové z filozofické fakulty v případě Herberta L. Kesslera a od Stanislava Balíka z fakulty sociálních studií v případě Jeffreyho C. Alexandera.
„Je mi velkou ctí, že mi Masarykova univerzita udělila tento čestný doktorát, a to nejen obecně, vzhledem k vědeckému renomé Masarykovy univerzity, ale i konkrétně – protože jsem po mnoho let úzce spolupracoval se sociology na této univerzitě. Těžištěm naší společné práce byl rozvoj kulturní sociologie, nereduktivního přístupu ke studiu kolektivního významu, který je znám jako "silný program", protože moderní sociologie kultury není izolovaným nebo novým polem, ale je hluboce zakořeněna v klasických sociologických tradicích. A tím, že se hlouběji ponoříme do těchto tradic, můžeme lépe pochopit, jak kultura ovlivňuje a utváří sociální život v dnešní době,“ uvedl ve svém vystoupení Jeffrey C. Alexander, který spolupráci s fakultou sociálních studií navázal už před dvaceti lety. „Brzy se stal nejen spolupracovníkem, nýbrž také podporovatelem a svého druhu ambasadorem brněnské sociologické katedry,“ připomněla v laudatiu proděkanka fakulty, socioložka Adéla Souralová.
Ocenila, že profesor Alexander vycházel vstříc studujícím, kteří stáli o jeho hodnocení svých seminárních studií. „Podrobné komentáře jim posílal již ze Spojených států během jednoho dne, často během několika hodin od doručení e-mailové přílohy. Zájem sociologa světového jména a jeho podpora byly pro studující důležitou, inspirativní a motivující životní zkušeností,“ popsala a doplnila, že Jeffrey C. Alexander přispěl k tomu, že do Brna jezdili špičkoví sociologové a mladí vědci z MUNI se zapojovali do mezinárodních projektů včetně spolupráce s Centrem pro kulturní sociologii na Yale University, na jehož vedení se nový čestný doktor MUNI podílí.
Také Herbert L. Kessler ujistil, že udělení čestného doktorátu Masarykovy univerzity považuje za významnou poctu: „Tomáš Garrigue Masaryk je mým hrdinou od doby, kdy jsem vyrůstal v Chicagu, studoval na Chicagské univerzitě a poté působil na její fakultě, kde i on vyučoval,“ zmínil zajímavou souvislost – včetně přímého kontaktu s příslušníky české komunity v tomto americkém městě. „Chodil jsem do školy s dětmi, které se jmenovaly Bartůšek, Hruška a Novák. Jako vysokoškolák na Chicagské univerzitě jsem chodil kolem bronzového žulového pomníku připomínajícího úspěchy Tomáše Garrigua Masaryka, který postavil moravský sochař Albín Polášek,“ přiblížil Kessler svůj formativní vztah k mimořádným českým osobnostem, které, jak sám s oblibou říká, stály na počátku jeho životopisu, neboť Masaryk na univerzitě přednášel těsně po přelomu století a Polášek tři desetiletí vyučoval na Institutu umění v Chicagu, kde se v té době vzdělávala Kesslerova matka.
Přímo k Brnu vedl jeho zájem o tehdy dominantního chicagského architekta Miese van der Roheho, tvůrce brněnské vily Tugendhat. „Od doby, kdy jsem před deseti lety poprvé navštívil Brno, se Masarykova univerzita stala mým evropským akademickým domovem. Vyučoval jsem na ní a účastnil se seminářů a konferencí. Nyní, s čestným doktorátem, jsem se skutečně stal tím, čemu moji kamarádi ze školy na středozápadě USA Joe Bartusek, Gale Hruska a Jimmy Novak říkali "Czechcogoan",“ dodal Herbert L. Kessler.
„Jde o jednoho z největších žijících medievalistů a také o intelektuálně neuvěřitelně štědrého člověka. Krom toho, že vychoval generace špičkových badatelů v USA, je to člověk, který po desetiletí podněcoval mladé kolegyně a kolegy napříč planetou k tomu, aby se věnovali dějinám umění. Má jedinečné zapálení pro věc a velmi konkrétně stál u zrození Centra raně středověkých studií, které mám tu čest vést,“ sdělil Ivan Foletti z filozofické fakulty, který udělení čestného doktorátu inicioval a při obřadu pronesl laudatio profesoru Kesslerovi. V něm popsal, jak „nejeden začínající vědec zažil překvapení, když mu do e-mailové schránky přistálo psaní od jedné z největších hvězd oboru. Tyto dopisy často začínají slovy: Četl jsem Váš skvělý článek a moc rád bych se s Vámi seznámil. Skrze tyto kontakty na mladé generace badatelů se tak Kesslerovi podařilo vybudovat unikátní vědeckou platformu napříč Amerikou i Evropou, z níž tak či onak těží takřka všichni současní světoví historici umění,“ připojil Ivan Foletti.
Akademickým obřadem provázel prorektor MUNI Jiří Hanuš, mezi účastníky byli členové vědeckých rad MUNI, děkani fakult i zástupci dalších tuzemských univerzit, přišla i řada bývalých a současných studentů sociologie a dějin umění. Na závěr shromáždění vystoupila pěvkyně Kateřina Naučová, posluchačka hudebního oboru pedagogické fakulty, která s klavírním doprovodem působivě přednesla ariettu „Amor, fammi goder“, kterou složil neznámý italský komponista z druhé poloviny 17. století.
