Prohlídky se uskutečnily ve dvou termínech, před a po přednášce Jana Břečky, vedoucího historického oddělení Moravského zemského muzea. Akce připomněla smutné 80. výročí bombardování Brna. Jako milovník historie jsem si takovou příležitost nemohl nechat ujít. Před Čítárnou v budově D filozofické fakulty, pod jejíž úrovní se kryt nachází, nás přivítal organizátor a průvodce Tomáš Weissar. Spolu s ním jsme se vydali do útrob krytu.
Za těžkými železnými dveřmi a protitlakovou komorou jsme se ocitli v prostorách, které měly sloužit k obývání během krizových situací. Kryt byl vybudován v 50. letech, jak nám Tomáš Weissar úvodem vysvětlil, a jeho účelem bylo zajistit ochranu obyvatelstva v případě branné pohotovosti. Naštěstí však nikdy nebyl použit „naostro“.
Kryt se na první pohled nezdá nijak velký, je však rozčleněn na několik menších místností. „Mělo by se sem vejít maximálně 150 osob, které by se rozprostřely v těchto prostorách. Kryt je určený k přečkání osmačtyřiceti hodin, tedy k ochraně během náletu nebo bezprostředního ohrožení,“ přiblížil průvodce.
Každou místnost jsme si mohli důkladně prohlédnout. Kryt nepostrádá vybavení vším potřebným – od hygienického zázemí a prachové komory až po vzduchovou ventilaci, která má zajistit čerstvý kyslík. „Kdyby tady bylo 150 osob, vydýchali bychom vzduch za pouhých 75 minut, pokud by nebyl žádný přívod vzduchu zvenčí,“ vysvětlil Weissar.
Prohlídka končila v místnosti velitelského štábu, kde účastníci exkurze měli možnost klást dotazy a znovu se rozhlédnout po ostatních prostorách. Celkový dojem umocnila expozice dobových předmětů, kterou filozofická fakulta připravila: plynové masky, bandasky, nástěnky s úkoly úkrytového družstva či seznamy nezbytných věcí dotvářely autentickou atmosféru.
Po prohlídce následovala přednáška Jana Břečky na téma bombardování Brna v letech 1944–1945. „Dnes máme přesně 80 let od největšího a nejvíce devastujícího bombardování Brna na sklonku druhé světové války. Jedná se o pověstný americký nálet, který původně mířil hlavně na nádraží, ale vše dopadlo trochu jinak,” uvedl Břečka.
Jeho poutavý výklad doprovázely dobové fotografie, které zachycovaly rozsah devastace. Šokovalo mne zjištění, že ulice, kterými dnes denně procházím, byly tehdy tak těžce zasaženy. Podle statistik nálet zničil nebo vážně poškodil až 1200 domů.
Nejvíce emocí však Jan Břečka vyvolal, když citoval dobový popis novináře a spisovatele Bedřicha Golomka, který zaznamenal zkázu po náletu. „Na náměstí Svobody hoří velký obchodní dům, veliká bankovní budova, obložená svítícími deskami z bílého skla. Ta, která byla kamuflována sítí, vypadá nyní jako otrhaný vánoční stromek.“
„Ulice Údolní je doslova zřízená, není v ní téměř jediný dům, který by zůstal neporušený. Stejně je tomu tak na kolejišti v Bratislavské ulici, Francouzské, na Cejlu. Všude spoušť, trosky a mračna prachu, která se neusadila ani po několika dnech,“ pokračoval Břečka. Tyto obrazy syrově ilustrovaly, co tehdy obyvatelé města zažívali. Exkurzi do krytu osobně vnímám jako velmi přínosný podvečer, během kterého jsem získal nové znalosti, viděl autentické prostory a připomněl si smutnou kapitolu naší historie.
V závěru prohlídky byl prostor pro dotazy, přičemž po přednášce následovala druhá prohlídka krytu pro další skupinu zájemců.
Autor článku je studentem fakulty sociálních studií a členem studentské redakce Magazínu M.
