Doušek piva po obědě nebo přimhouření očí nad tím, když dítě vylizuje ze skleniček vaječný koňak, není v českých domácnostech nic neobvyklého. Albert Kšiňan v rozhovoru pro Magazín M poukazuje na fakt, že tento liberální přístup vede u dětí k vyšší konzumaci alkoholu v pozdějším věku.
Proč jste se pustili do studie na toto téma?
Během vědeckého působení v USA jsem se setkal s množstvím studií, které ukazovaly, že nabízení alkoholu dětem jejich rodiči má v podstatě jednoznačně negativní dopady. Vede například k tomu, že tyto děti později pijí ve větší míře než jejich vrstevníci, kterým alkohol rodiče nenabízeli. Pro mě to byly překvapivé závěry, protože na základě vlastní zkušenosti jsem se domníval, že rané vystavení alkoholu pod rodičovským dozorem je pozitivní přístup, který může sloužit jako prevence před problémovým pitím. Motivací pro tuto studii tedy bylo ověřit, zda se závěry zahraničních výzkumů dají zobecnit pro český kontext.
A dají?
Zcela jednoznačně. Náš výzkum ukázal, že u dětí, kterým rodiče v jejich jedenácti letech nabízeli alkohol, byla vyšší pravděpodobnost užívání alkoholu, když jim bylo patnáct. Český kontext, navzdory benevolentnímu přístupu k pití alkoholu, se tedy tímto nijak neliší od západních zemí.
Z jakých dat jste při práci na studii vycházeli?
Využili jsme data z dlouhodobé kohortové studie ELSPAC, v níž vědci z Masarykovy univerzity sledovali od roku 1991 až 1992 přes 5000 těhotných žen z Brna a Znojma a řadu let sbírali data o nich i jejich dětech. Rodiny byly během let opakovaně dotazovány na všemožné sociální, psychologické, či environmentální proměnné. V naší studii jsme se zaměřili na dva časové body – jedenáct a patnáct let dítěte. Užívání alkoholu v patnácti letech jsme měřili pomocí dotazníku, který vyplnili tehdy sledovaní adolescenti, a také na základě informací od jejich pediatrů. Data od pediatrů tak sloužila jako druhý zdroj informací o užívání alkoholu dospívajícími, což zpřesnilo naše výsledky.
Zvolili jste hranici 11 let. Co vás k tomu vedlo?
V rámci studie ELSPAC vyplňovaly rodiny dotazníky, když bylo dětem sedm, jedenáct a patnáct let. Naším cílem bylo najít takový věk, kdy mohly být děti vystaveny alkoholu ze strany rodičů, ale zároveň jej ještě neužívaly samy ve velké míře. Právě jedenáct let se ukázalo jako správný věk. Námi zkoumaný vzorek měl asi 2000 respondentů a z nich 28 procent uvedlo, že jim někdy nabízel alkohol rodič nebo někdo jiný z rodiny. Právě v rodinném prostředí se s alkoholem děti v tomto věku setkávaly nejčastěji.
Zjistili jste i důvody, proč rodiče nabízejí dětem alkohol v tak mladém věku?
Odpovědi na tuto otázku bohužel v dotaznících nebyly. Můžeme se ale domnívat, že mnoho rodičů nabízí alkohol právě kvůli představě, že malá dávka v rodinném prostředí může mít „očkovací“ efekt. Tedy že pro dítě alkohol demytizuje, a to pak nebude mít takovou touhu jej užívat.
Jenže tak to nefunguje.
Ukázalo se, že ne. Děti, kterým rodiče nabízeli alkohol v dětství, pak jako dospívající pily víc než ty, kterým alkohol nikdo nenabízel. Ukazuje to na paradoxní efekt, kdy rodiče volí tento přístup proto, aby své potomky obrnili vůči negativním dopadům alkoholu, tedy například pití, kdy člověk nezná svou míru, ve skutečnosti však užívání této návykové látky normalizují a konzumaci tak napomáhají. Tento závěr vyplynul z naší studie a zároveň z předchozích zahraničních studií, z nichž jsme vycházeli.
Objevili jste i další faktory, které toto riziko zvyšují?
Roli hraje například vzdělání matky. Děti matek s vyšším dokončeným vzděláním pily alkohol ve vyšší míře. Stejně tak vyšší míra pití alkoholu u matky a otce byla spojena s vyšší mírou jeho konzumace u jejich patnáctiletých dětí. Velmi silný vliv na míru pití pak měla konzumace alkoholu mezi vrstevníky. Ty poslední dva faktory nepřímo odkazují i na vliv genetických predispozic, ať už se jedná o genetické predispozice k pití alkoholu, sdílené s rodiči, stejně jako nacházení vrstevníků s podobným profilem.
Rodiče jsou tedy důležití pro budoucí rizikové chování?
Nabízení alkoholu rodiči dětem není jediným a troufám si říct ani nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje míru pití alkoholu v dospělosti. Nicméně je to jeden z environmentálních vlivů na komplexní problémové chování, jako je rizikové užívání alkoholu.
Budete se tématu dál věnovat?
Určitě ano. Zajímalo by mě, zda bychom při propojení studie ELSPAC a navazující studie mladých dospělých Young Adults mohli určit faktory v raném dětství, které by dokázaly identifikovat jedince zvláště náchylné k rizikovému užívání alkoholu v dospělosti. Existuje také anglická studie ALSPAC, která vznikla ve stejné době a sledovala prakticky totožné proměnné. Chtěl bych udělat mezinárodní srovnání obou kohort a zjistit, jak se v dlouhodobém hledisku liší či podobají faktory, které ovlivňují míru užívání alkoholu napříč dvěma zeměmi.
Vystudoval jste psychologii na MU a pak působil na dvou univerzitách ve Spojených státech. Čím jste se tam zabýval?
Věnoval jsem se vývojové psychologii a zaměřoval se na prediktory problémového chování adolescentů, kam patří i pití alkoholu. Postupně jsem se stále víc zajímal o lepší propojení psychologického výzkumu s biologickým pojetím a zaměřil se na výzkum genetických vlivů na rozvoj delikventního chování či alkoholismu.
Nyní působíte v RECETOXU. Proč jste se rozhodl pro pracoviště, které je spíše přírodovědně zaměřené?
Zaujala mě nabídka být součástí nově vznikající skupiny environmentální epidemiologie a mít možnost propojovat poznatky ze sociálních věd s přírodními vědami. Líbilo se mi být u vzniku něčeho nového a přispět k tomu, aby se v české vědě více etablovalo interdisciplinární pojetí zkoumání lidského zdraví. Moje psychologické vzdělání se uplatňuje v důrazu na sociální a psychologické determinanty lidského zdraví.
