Přejít na hlavní obsah

Komunikace s nevidomými: magie kouzel zbavená

Na Masarykově univerzitě studuje řada handicapovaných studentů. Přečtěte si tipy, jak se dorozumět s nevidomými.

Takto vnímá stránku novin slabozraký člověk, který trpí centrálním výpadkem zorného pole. Foto: Petr Červenka/Teiresiás.

Potkáváme je téměř každý den. Jejich poznávacím znamením je bílá hůl. Nevidomých žije v celé České republice asi šest tisíc. „Pokud chcete nevidomým pomoct s orientací v prostoru, je důležité udávat přesné vzdálenosti i velikosti,“ vysvětluje lektor kurzu Komunikace s osobami se zdravotním handicapem Petr Červenka. Kurz pořádá středisko Teiresiás a vyučuje se každý semestr na Masarykově univerzitě.

Pokud jste například slečně s bílou holí pomáhali do tramvaje a ona si pak v klidu rozevřela noviny a začala v nich číst, nešlo o podvodnici, ale o ženu s periferním výpadkem zorného pole. Vnímání prostoru u ní není dostatečné, proto používá bílou hůl, ale díky zachované části zorného pole je schopna číst. Také známý, který vás na ulici nepoznává, nemusí být nutně nafoukaný. Možná jenom trpí na první pohled nerozpoznatelnou vadou zraku, kdy to, co se nachází přímo před ním, kvůli výpadku zorného pole nevidí. Okolí si pak prohlíží pomocí nestandardních pohybů hlavy.

Zrakové postižení se nerozlišuje pouze podle toho, zda člověk vidí či nevidí. Důležitým faktorem je charakter omezení zraku. Malá vada se dá korigovat brýlemi. Pokud však nedostatek zrakové schopnosti významným způsobem ovlivňuje vykonávání běžných každodenních činností, jedná se o zrakové postižení.

Teiresiás
Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky (Teiresiás) na Masarykově univerzitě v květnu oslaví dvanáctileté výročí. Jeho úkolem je zajišťovat servis studentům nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a  nedoslýchavým či lidem s pohybovým a jiným postižením. Pomáhá i  studentům s poruchami učení.

Co dělat při setkání s nevidomým
Co ale dělat v situaci, kdy se setkáte s nevidomým člověkem a chcete s ním komunikovat? Vhodné je před zahájením komunikace nevidomého přiměřeně oslovit, ale zároveň na něj nekřičet z bezprostřední blízkosti. Poté je dobré se představit. Rozšířený mýtus, že každý nevidomý člověk má automaticky lepší sluch a pamatuje si všechny podle hlasu, se nezakládá na pravdě. Podávání ruky je tedy nejlepší doprovodit slovně.

Věty typu „dnes jsem se dívala na zábavný pořad v televizi“ nebo „podívej se“ mezi sebou nevidomí běžně používají, není třeba je měnit. Komunikaci lze ale rozšířit o přesné popisy směrů, polohy a velikosti. Například místo nejasného: „támhle, tady, asi takhle vysoký“ je lépe použít jednoznačné „vpravo, za vámi, asi metr vysoký“. Nevidomého můžete slovně instruovat například takto: „věšák je na stěně asi metr napravo od vás“. Naproti tomu dobře míněná snaha o pomoc typu „ukažte, já vám ten kabát pověsím“ vede u nevidomého k úvahám, zda kabát ještě někdy najde.

V České republice žije přibližně 87 tisíc zrakově postižených, z toho šest tisíc lidí je nevidomých. Na Masarykově univerzitě studuje v současnosti asi sto studentů a studentek se zrakovým postižením, což je celá polovina všech zrakově postižených studentů vysokých škol v tuzemsku.

Středisko Teiresiás pořádá každý semestr tři cykly kurzů komunikace s osobami s handicapem. Jsou určeny pro zaměstnance a učitele Masarykovy univerzity a jsou zdarma. Díky kurzu Komunikace se zrakově postiženými získají zájemci během čtyř vyučovacích hodin základní přehled o problematice, technologických prostředcích kompenzace zrakového postižení i konkrétní rady, jak se efektivně dorozumět se zrakově postiženým studentem nebo kolegou.

Kurz je realizován díky prostředkům projektu Evropského sociálního fondu a MŠMT: Universal Learning Design – Inovace dokumentových formátů (FormIn), v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Autorka je studentkou Právnické fakulty a Fakulty sociálních studií MU.

Hlavní novinky