Přejít na hlavní obsah

Experimenty vysvětlují chování voličů i uplácení

Ekonomové a politologové z Masarykovy univerzity se pustili do experimentálního výzkumu.

Účastníci experimentu.

Přírodovědci dělají experimenty proto, aby zjistili informace, ke kterým se jinými metodami nedostanou. Tak proč by se nemohly využít i jinde? Řekli si ekonomové a politologové Masarykovy univerzity.

Jako jedni z prvních v Česku tak rozvíjí směr, od kterého si vědci v zahraničí do budoucna slibují ohromné množství poznatků. Zajímavá data o chování české společnosti už jsou ale k dispozici teď.

Spousta studentů ekonomicko-správní fakulty o tom ani neví, ale třeba hned vedle jejich učebny se občas odehrává neobvyklý pokus. Ve třídě plné lepenkových krabic, které vytvářejí bariéry mezi jednotlivými účastníky experimentu, se sedí u počítačů, kde respondenti plní úkoly spojené s placením daní. Do toho jim běží na monitorech titulky podobně jako v televizních zprávách, které navozují určitou informační atmosféru.

Proč to všechno? Odborníci se touto netradiční formou snaží zjistit, za jakých podmínek lidé platí daně, nebo spíš za jakých okolností jsou ochotni jít do rizika, že je platit nebudou. „Experimenty málokdy popisují společnost jako celek, dokážou ale dát informace o chování, které se jinak v reálném světě zkoumá velice špatně. Například to, proč lidé neplatí daně, dotazníkem nikdy neodhalíte,“ přibližuje ideu experimentů Jiří Špalek, vedoucí katedry veřejné ekonomie. Právě on s netradiční metodou sběru vědeckých dat na univerzitě před sedmi lety jako první začal.

V tomto konkrétním případě si výzkumníci budou muset na výsledky ještě počkat, v jiných už ale informace, které jsou pak dobře uplatnitelné v mezinárodních odborných časopisech, mají.

Pomůže rotace úředníků s korupcí?
Nedávno například testovali koncept rotace úředníků, nápad, který si chválí třeba v Německu. Reformátoři ho tam vnímají jako velmi účinný nástroj pro boj s korupcí. Vychází se z předpokladu, že pokud se běžní lidé na úřadech potkávají stále s jedněmi a těmi samými úředníky, zvyšuje to míru korupce, protože jakmile se lidé poznají, méně se stydí nabízet, či přijímat úplatky.

Dva týmy vědců zkoumali koncept jak v ekonomické rovině, tedy setkání úředníka a jednotlivce nebo firmy, tak v politickém kontextu, když proti sobě postavili lobbistu a politika.

A ukázala se zajímavá zjištění. V ekonomickém rámování skutečně zafungovalo časté střídání aktérů – když se úředník měnil po každém kole, byla míra korupce nejnižší. V politickém prostředí se ale kupodivu ukázal pravý opak. Při nejčastějším střídání úředníků se uplácelo nejvíce.

„Takové zjištění nás velice překvapilo a nutí nás to k přemýšlení nad tím, že to, čemu říkáme důvěra, funguje v politice úplně jinak než v běžném životě,“ zamýšlí se Roman Chytilek z katedry politologie, který vede politickou část experimentů. Přišlo se přitom i na další skutečnosti. Třeba na to, že obecně jsou k uplácení daleko méně náchylné ženy. Zatímco v roli firmy nabídlo úplatek necelých 45 procent žen, u mužů to byly více než dvě třetiny.

Chytrý software pozná, co čtete
Už to, že se daly dohromady dvě skupiny vědců, naznačuje, že experimenty zabíhají do mnoha vědních oborů. Když se badatelé zaměřili na pozorování důsledků personalizace v politice, pohybovali se také ve sféře mediálních studií a psychologie.
„Dlouhodobě se ukazuje, že lidé vnímají politiku nejen skrze strany a jejich volební programy, které mezi sebou soupeří, ale zohledňují i osobnosti lídrů. Proto jsme se podívali také na to, jakým způsobem lidé zpracovávají informace, které se týkají osobního života politiků,“ vykresluje další testování Chytilek.

Účastníci experimentů se tentokrát sešli u počítačů se speciálním softwarem, který měli výzkumníci půjčený z univerzity v Iowě. Na monitorech si respondenti četli různé novinové titulky, které je v pozitivním nebo negativním duchu informovaly o bývalých prezidentech Václavu Havlovi a Václavu Klausovi. Účastníci přitom neměli stejnou charakteristiku, ale reprezentovali dvě skupiny – u studentů se předpokládala větší míra orientace v politice, u nezaměstnaných zase menší.

Vědce zajímalo, jaké zprávy budou různí lidé číst a zda a jak na jejich základě budou měnit svůj názor na jednotlivé osobnosti. To druhé zjišťovali formou dotazníku před a poté také po testování, to první díky softwaru, který zaznamenával, kam v jaký moment lidé klikají, jak dlouho si co čtou nebo jak dlouho na co odpovídají.

I v tomto případě se objevila řada věcí, o kterých se mohli badatelé do té doby spíš dohadovat. „Zjistilo se, že lidé čtou mnohem více osobní zprávy než politické a také mnohem více negativní než pozitivní. A co je nejpodstatnější, na základě zpráv o soukromém životě upravují svůj názor nejen na politiky jako osobnosti, ale mění i jejich hodnocení v politické oblasti,“ líčí Chytilek, jenž spolu s kolegy zaznamenal, že zmíněné výsledky platí u obou skupin respondentů. Všechno může mít dalekosáhlý dopad. Stačí připomenout třeba způsob, jakou formou o politice informují bulvární média, která tak možná mají větší vliv, než jim veřejnost obecně přičítá.

Některá témata už vědci Masarykovy univerzity zpracovávají, mnoho dalších je ale ještě zajímat bude. Usilují třeba o spojení s neurology z Ceitecu, což by jim při pokusech umožnilo monitorovat mozkovou aktivitu účastníků. To by mohlo napovědět více o tom, jak rozhodnutí vznikají.

Experimenty však nejsou pouhou vědeckou hříčkou. Mohou se podílet i na tvorbě reálné politiky. Třeba ve Spojených státech nebo Velké Británii už jim přikládají takovou váhu, že se týmy experimentátorů obklopují vlády či politické strany, které na základě jejich výsledků formulují návrhy, jež se pak zapracovávají do zákonů.

Hlavní novinky