Přejít na hlavní obsah

Je po suchém únoru čas zase začít pít?

Pravidelná konzumace alkoholu se může v malých dávkách jevit jako prospěšná, nenechme se však zmást, upozorňuje Tomáš Pruša.

Jsou výsledky studií nutriční epidemiologie o alkoholu průkazné a máme se jimi řídit? Existuje vůbec něco jako střídmá konzumace alkoholických nápojů?

V České republice byla dle posledních údajů Českého statistického úřadu v roce 2017 průměrná konzumace alkoholických nápojů 170,6 litrů na obyvatele a rok, což v hodnotě čistého lihu představuje 9,8 litrů. Obliba alkoholu v české společnosti je neoddiskutovatelná. Denních konzumentů alkoholu je u nás přibližně 600 tisíc, z toho 100 tisíc konzumuje nadměrné dávky alkoholu denně.

Není obtížné nalézt články, které obhajují pozitivní vliv střídmé konzumace alkoholu. Ten se nejčastěji spojuje s ischemickou chorobou srdeční a opírá se o tzv. alkoholovou hormezi. Závislost účinku na dávce je popisována křivkou ve tvaru J, kdy riziko je nejnižší při mírné konzumaci alkoholu. Při nulové konzumaci je riziko vyšší, proto se někdy mluví o protektivním efektu alkoholu.

Tato křivka byla mnohokrát kritizována, jelikož mezi abstinenty jsou zahrnuty i osoby, které dříve konzumovaly alkohol, a kvůli tomu mohlo dojít k poškození zdraví. Tento stav nemusí být v interpretaci výsledků vždy zohledněn a zdůrazněn.

V loňském roce vyšla rozsáhlá studie v časopisu Lancet, která shrnovala výsledky z téměř 600 studií a z dalších 700 zdrojů o spotřebě alkoholu a jeho negativních dopadech na lidské zdraví a zvedla vlnu diskuzí. Odborníci se shodnou, že nárazové pití velkého množství alkoholu je rizikovým faktorem mnoha onemocnění. Taková shoda však již nepanuje při srovnání rizik u abstinentů a mírných konzumentů (jeden alkoholický nápoj denně).

Důvodem jsou limity nutriční epidemiologie. Ta využívá nejčastěji observační design studií, který umožňuje sledovat asociace (korelace). Jenže, jak víme, korelace není kauzalita. Pokud bychom chtěli zkoumat kauzální vztahy, museli bychom použít intervenční design, který známe z lékových studií. Navíc je potřeba v observačních studiích velmi dobře identifikovat všechny možné vlivné faktory (confounding), které mají vazbu na konzumaci alkoholu i na rozvoj sledovaného onemocnění, a mohou tak zastírat vztah mezi alkoholem a onemocněním. Typickým příkladem mohou být socioekonomické faktory či stravování, tedy vliv dalších potravin.

Podíváme-li se na výsledky z uvedené studie, ukazují minimální rozdíl rizika u abstinentů a mírných konzumentů, což by nás mohlo vést k bagatelizaci rizika spojeného s mírnou konzumací alkoholu. Ale zde je třeba si uvědomit, že mnoho z účastníků studií má tendenci podhodnocovat svoji vlastní spotřebu alkoholu. Viz graf.

Jednoznačný závěr v podobě (ne)doporučení vám dnes bohužel nemohu nabídnout. Ale s vědomím všech limitů studií týkajících se vlivu alkoholických nápojů na naše zdraví a při znalosti významu životního stylu jako jedné z důležitých determinant zdraví, zůstává otázkou, zda by měl být „suchej“ pouze jeden měsíc v roce.

Autor působí v ústavu ochrany a podpory zdraví a centru RECETOX.

Zmíněná studie:
GBD 2016 Alcohol Collaborators. Alcohol use and burden for 195 countries and territories, 1990–2016: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2016. The Lancet, 2018; DOI: 10.1016/S0140-6736(18)31310-2

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity