Není pochyb o tom, že situace kolem epidemie koronaviru, které nyní všichni společně čelíme, vyvolává řadu otázek, obav a nejistot. Zvyšují se nároky na naši odolnost a schopnost přizpůsobit se náhlým a neočekávaným změnám, jež zasahují všechny oblasti našeho života – pracovní, rodinnou i osobní. Mnohé z těchto změn v nás přirozeně vyvolávají zvýšenou emocionální zátěž a stres, jenž v dlouhodobějším měřítku představuje riziko pro naše duševní zdraví a obranyschopnost organismu.
Dovolte mi tedy nabídnout inspiraci vycházející z vědeckých poznatků psychologie zdraví a pozitivní psychologie, a doporučení, jak nepropadnout negativním myšlenkám a udržet si své duševní zdraví, naději a vyrovnanost.
O čem přemýšlíme a jak
Jaký je náš obvyklý způsob myšlení v situaci, kdy se věci nevyvíjejí podle našich plánů a představ? Přemýšlíme o tom, co všechno se nedaří, co bychom chtěli jinak, a říkáme si, že to všechno špatně skončí, anebo dokážeme akceptovat skutečnost takovou, jaká je, a v rámci možností se snažit o to nejlepší?
Výzkumy ukazují, že lidé, kteří si dokáží udržet v časech krizí spíše optimistický přístup a nerozvíjejí ve své mysli katastrofické scénáře, se lépe adaptují a volí efektivnější způsoby zvládání problémů. Optimismus však neznamená naivní přesvědčení, že nám nic nehrozí a že všechno bude hned zase v pořádku. Optimistický postoj k životu vychází spíše z přijetí skutečnosti, že nesnáze se v životě mohou vyskytnout, ale že změna k lepšímu je možná – byť ne vždy snadná, rychlá či bezbolestná - a že k této změně můžeme sami nějak aktivně přispět.
Jak se cítíme a proč
To, čemu věnujeme pozornost, a o čem a jak přemýšlíme, přímo ovlivňuje, jak se cítíme. Špatnými zprávami se v dnešní době nešetří, a pokud se jimi necháme zaplavit, významně zvyšujeme riziko vyšší úzkosti, strachu a deprese. Ubránit se tomu můžeme i díky tzv. mediální dietě. Neznamená to, že se zcela odpojíme od zdrojů informací, ale můžeme k nim přistupovat výběrově. Kritériem výběru nemusí být jen užitečnost informací (Co skutečně potřebuji vědět?), ale také jejich emocionální dopad (Co mě potěší a pobaví? Co mě zaujme a poučí? Co mě uklidní, povznese, inspiruje?).
Výzkumy v oblasti pozitivní emocionality svědčí o tom, že pozitivní emoce jako radost, potěšení, naděje nebo vděčnost jsou mnohem více než jen příjemné. Vyvolávají kaskádovitý efekt příznivě působící na celý organismus. Dochází ke snížení hladiny stresových hormonů v krvi a zvýšení počtu leukocytů, jež souvisí s lepší funkcí imunitního systému, k uvolnění svalového napětí a k harmonizaci srdeční a dechové činnosti díky optimálnímu tonu bloudivého nervu.
Pozitivní emocionální naladění má také vliv na složení a funkci mikrobiomu, jenž oplátkou produkuje vyšší množství serotoninu – známého jako „hormon štěstí“. A aby toho nebylo málo, nejnovější poznatky o významu pozitivních emocí nasvědčují úzkému spojení pozitivity a délky koncových částí chromozomů – telomér, jež souvisí s dlouhověkostí.
Jak si tedy udržet pozitivní naladění i v náročnějším období? Pokusme se méně trápit tím, co nemůžeme, anebo tím, co nelze změnit. Zkusme se naopak více zaměřit na ocenění všeho dobrého, čeho se nám dostává, co přetrvává, a za co můžeme být vděční. Vychutnávejme si drobné a šťastné okamžiky života, které jindy běžně přehlížíme. Soustřeďme se na ně a plně je prožijme, ať si je později můžeme lépe vybavit z paměti a opakovaně se z nich těšit.
Spolu nebo každý sám
Kvalitní mezilidské vztahy bývají především v těžších časech zdrojem cenné sociální opory. O tom, že sociální opora je významným ochranným faktorem posilujícím odolnost a v případě řady onemocnění přispívajícím k rychlejší úzdravě a rekonvalescenci, existuje mnoho vědeckých důkazů.
Současná situace spojená s výzvami vyhýbat se většímu počtu lidí a v některých případech se i distancovat od svých blízkých může v tomto kontextu působit protikladně. Doporučený odstup nebo izolaci však nemusíme vnímat se strachem z ostatních nebo s pocity viny, ale spíše jako akt ohleduplnosti a laskavosti vůči svému okolí. Ani fakt, že s některými svými blízkými na určitou dobu omezujeme fyzický kontakt, nemusí znamenat ztrátu zájmu, lásky a pocitu sounáležitosti. Záleží nám na někom? Myslíme na někoho? Máme jej rádi? Rada je více než prostá – dejme si to navzájem vědět!
V některých případech je však situace odlišná a namísto omezení kontaktu nám přijatá opatření naopak umožnila trávit více času se svými nejbližšími. Využijme této vzácné příležitosti být skutečně spolu a ne jen žít vedle sebe. Jak vyplývá z renomovaných studií, vřelé a blízké vztahy s druhými lidmi jsou v kontextu optimálního celoživotního vývoje tím, na čem záleží nejvíce.
Ne/dělání smutky zahání
Někteří z nás jsou v období krizových opatření pracovně vytíženi více než kdykoli předtím, u jiných zavládl spíše volnější pracovní režim. Pokud patříme do prvně jmenované skupiny, nezapomínejme při práci pro druhé na péči o své vlastní duševní a tělesné zdraví. Využívejme přestávek a chvil volna pro regeneraci, relaxaci, drobné radosti. Nacházejme duševní osvěžení u svých koníčků a zájmů. I kratší čas, který sami sobě věnujeme, může mít významný vliv na naši duševní a tělesnou pohodu a doplnění sil.
Pro ty, kteří se naopak zaobírají otázkou, jak vyplnit volnější a nestrukturované dny, se nabízí užitečná inspirace v podobě úvahy o tom, zda a jak by mohli pomoci ostatním, kteří si luxusu volného času dopřát nemohou. Výzkumy souhlasně poukazují na to, že pocit smysluplnosti a užitečnosti toho, co děláme v rámci svého zaměstnání anebo dobrovolnických aktivit, významně zvyšuje celkovou životní spokojenost. Drobná výpomoc, laskavý skutek, dobrý čin – skrze to, co ze sebe dáme, mnoho také sami získáváme.
Neměli bychom však opomenout ani další variantu, související se změněným životním tempem. Může být příležitostí pro zvolnění, zastavení a inventuru životních hodnot. Ta nám pomůže odpovědět na otázku, zda a do jaké míry je to, kde jsme, co děláme a jak se cítíme, v souladu s našimi nejvnitřnějšími hodnotami a přesvědčeními. Pro získání těchto odpovědí může být dobré občas také na chvíli nedělat nic. Zastavit se, nadechnout se, vnímat sebe a okolní svět, takový, jaký je. Tady a teď.
Co život vzal a dal
Kritické situace v životě nám mnoho berou – pocit jistoty, bezpečí, předvídatelnosti a kontroly nad svým životem. Zároveň však poskytují také příležitost pro změnu a rozvoj. Výzkum v oblasti tzv. posttraumatického rozvoje osobnosti přináší nadějné poznatky o pozitivních důsledcích náročných životních situací. Ať již je to vážné onemocnění, ztráta blízkého člověka, přírodní pohroma anebo důsledky ekonomické krize, vědci se shodují v jednom: těžké životní situace nám mohou ukázat, že jako jednotlivci i celá společnost jsme silnější, než si myslíme.
Svět, do kterého se probouzíme, bude jiný. Zda lepší nebo horší, záleží do značné míry na každém nás. Využijme tedy období nejistot a krizí pro rozvíjení a projevení našich nejlepších stránek. Můžeme vrátit význam hodnotám, jako jsou humanismus, občanské ctnosti, sounáležitost, úcta a ohleduplnost ke všemu živému a k přírodě, skromnost, pokora a transcendence. Můžeme se stát lepší verzí sebe sama a z krizového období vyjít posíleni.
A pamatujme, že péče o naši duševní pohodu a zdraví je smysluplnou investicí i pro dobro druhých lidí a celé společnosti, jíž jsme součástí.
