Přejít na hlavní obsah

Květy: ozdoba, nebo účelné zařízení?

Květy rostlin máme za krásný dekorativní prvek. Jejich hlavním cílem je ale nalákat hmyz k asistenci při rozmnožování.

Obr. 1. U kaliny obecné (Viburnum opulus) jsou květy nahloučeny v květenství a vytvářejí tak nápadnější útvar, tzv. biologický květ. Vnější květy jsou navíc nápadně zveličené, ale sterilní,  a slouží tak pravděpodobně jen k nalákání hmyzu.

Květní obaly, tedy kalich, koruna, okvětí nebo barevné listeny, jsou často vytvořeny zcela účelově. Jejich posláním je nalákat poslíčky pylu, kterými je většinou hmyz.Ačkoliv většina lidí vnímá velké barevné květy spíše jako dekoraci, záměr samotných rostlin je zcela odlišný. Jejich hlavním smyslem je vytvoření potomstva generativně, tedy pohlavně.

I když v některých případech může být pro rostlinu vegetativní (nepohlavní) rozmnožování  výhodné, většinou se snaží o rozmnožení generativní, a tedy vytvoření potomstva s pozměněnou genetickou výbavou. Květní obaly, tedy kalich, koruna, okvětí nebo barevné listeny, jsou proto často vytvořeny zcela účelově. Jejich posláním je nalákat poslíčky pylu, kterými je většinou hmyz.

V průběhu evoluce si některé rostliny utvořily květy tak, aby ideálně splnily svůj úkol. Najdeme v nich proto nejen různá chutná či voňavá lákadla, jako je pyl, nektar či parfémy, ale i různé zlepšováky, jako jsou přistávací dráhy, navigační značky, barevná signalizace, ale i různé labyrinty a pasti, které hmyz donutí k nabrání pylu nebo jeho otření o bliznu. Dále jsou to páky a jiná pohyblivá zařízení, která dokážou pyl vyklopit přímo na návštěvníka. Hmyz tedy dostane odměnu za to, že rostlině poskytne určitou službu.

Nemusí to ale být vždy tak jednoduché. Rostlina si někdy mezi opylovači vybírá a vytváří různé překážky, které upřednostňují jen určité skupiny hmyzu. Nebo se některé druhy dokonce uchylují ke „klamavé reklamě“, aniž by svým opylovačům odměnu vůbec poskytly.

Podívejme se na pár zajímavých příkladů z české květeny.

Pokud rostlina nemá květy dostatečné velké, často seskupuje drobné kvítky dohromady a vytváří tak mnohem nápadnější soubor (květenství), který na první pohled vypadá jako jeden květ (tzv. biologický květ). Okrajové květy přitom bývají často neplodné a slouží spíše jako vizuální lákadlo (tzv. šálivé květy). Krásným příkladem je kalina planá (Viburnum opulus), která má vnější jalové květy obvzlášně nápadné (Obr. 1). Klasickým příkladem rostlin s biologickým květem jsou také různé chrpy (Centaurea) nebo kopretiny (Leucanthemum).

Se signalizací pro opylovače pravděpodobně souvisí i fialově zbarvený kvítek, který často najdeme v květenství mrkví. Některé orchideje, tořiče (Ophrys), dokonce zašly v touze přilákat toho správného opylovače, tak daleko, že svůj spodní pysk upravily do podoby samičky much, včel, čmeláků, pavouků a jiných členovců (Obr. 2). Tyto atrapy, které lákají i vůní, pak svádějí samečky, kteří na sebe při pseudokopulaci s květem přilepí balíček pylových zrn (tzv. brylku), který pak mohou přenést na jiný květ téhož druhu.

Obr. 2. Tořiče (Ophrys) lákají hmyzí samečky svým spodním pyskem, který věrně napodobuje samičku. Pyl je přenášen pohyby při pseudokopulaci.
Předpokládá se také, že i změna barvy květu na téže rostlině může sloužit podobně jako semafor. Např. u hrachoru jarního (Lathyrus vernus), plicníku (Pulmonaria) nebo jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) totiž v důsledku změny pH ve vakuolách buněk květu dochází ke změně barvy ze světlejší na tmavší (např. z růžové po fialovou, nebo ze žluté po červenou).

Zatímco světlá barva signalizuje, že v květu je ještě nektar a květ zůstává neoplozený, tmavá barva naznačuje opak (Obr. 3). Některé rostliny se také hmyzu snaží usnadnit přistání tím, že spodní pysk přetvoří v jakousi přistávací dráhu, jako je to např. u některých hluchavkovitých (Obr. 4).

Obr. 3. Různě barevné květy pravděpodobně slouží jako semafory pro hmyz. Žluté, neopylené, ještě nabízejí nektar, červené nikoli. Na obrázku jsou květy jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), známého spíše pod jménem koňský kaštan.
Obr. 4. Nápadný spodní pysk hluchavkovitých rostlin (Lamiaceae) slouží často jako přistávací plocha pro hmyz. Na obrázku hluchavka nachová (Lamium purpureum).
Když se rostlině podaří hmyz nalákat, musí zajistit, aby její pyl a nektar nepřišel na zmar. Proto často potřebuje, aby květ navštívil konkrétní opylovač, který s velkou pravděpodobností navštíví jinou rostlinu téhož druhu. Z tohoto důvodu mají např. některé druhy nektar v protáhlém a srostlém korunním plátku (tzv. ostruze; Obr. 5), nebo hluboko na dně korunní trubky, kam dosáhne jen hmyz s dlouhým sosákem. Hmyz přitom musí prolézt kolem nebo se dotknout tyčinek a blizny.

Obr. 5. U některých květů je nektar skryt hluboko v květu. Opylení pak může zajistit pouze hmyz s dlouhým sosákem. Na obrázku je orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), jehož nektária jsou uložena v dlouhých zahnutých ostruhách.
Některé rostliny dokonce svého opylovače na určitý čas uvězní, nebo dokonce nepřímo zabijí, pokud velikostně neodpovídá požadavkům rostliny. Příkladem dočasného věznitele je árón plamatý (Arum maculatum; Obr. 6). Jeho květy mají nápadnou hnědou palici obalenou zelenavým toulcem. Teprve pod palicí se nacházejí nenápadné samčí a samičí květy.

Obr. 6. Árón plamatý (Arum maculatum) je příkladem věznitele. Drobné mušky nalákané „vůní“ mršiny zůstávají uvězněny na dně zelenkavého toulce, dokud květ není opylen.
Tato rostlina je opylována především muškami a jiným hmyzem přilákaným „vůní“ mršiny vydávanou palicí. Vlétnou do baňkovité báze toulce, kde se posílí nektarem. Jakmile se rozhodnou květ opustit, zabrání jim v tom vzpříčené chloupky podobající se rybářské síti, které jsou umístěné těsně pod palicí. Muška ve snaze uniknout z této pasti létá rychle kolem kvítků a nevědomky prokáže árónu službu. Teprve později, až je květ opylen, chloupky uvadnou a rostlina mušku propustí.

Druhem, jehož květy se pro některý hmyz mohou stát osudným, je orchidej střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus; Obr. 7). Jeho žlutý spodní pysk má tvar konvičky. Ústí této konvičky je pokryto povlakem mastných olejů a funguje jako skluzavka. Hmyz usedá na okraj konvičky a při pobíhání může nedopatřením sklouznout dovnitř.

Obr. 7. V krásném květu střevíčníku pantoflíču (Cypripedium calceolus) najde nejedna muška smrt. Pokud nedopatřením sklouzne do žlutého nálevkovitého pysku a nemá dost síly projít přes chloupky porostlou cestu a pak úzký otvor ven, z květu se už nedostane.
Některým jedincům se podaří včas vylétnout, jiní se dlouho snaží vylézt po hladké stěně nahoru. Nakonec se pokusí uniknout jedinou namáhavou cestou, která je porostlá chloupky. Přitom musí projít úzkým otvorem, přičemž na bliznu rozetře pyl. Stává se však, že drobný hmyz, který již nemá dost sil projít přes tuto překážkovou dráhu, v květu uhyne.

Některé rostliny dokonce aktivně či pasivně přiklápí tyčinky na návštěvníka. Dotkne-li se hmyz tyčinek dříšťálu (Berberis) nebo mahónie (Mahonia) tyčinky se vlastní silou velmi rychle přiklopí směrem do středu květu.

Toto je samozřejmě jen skromný výčet několika morfologických zajímavostí. V rostlinné říši jich najdeme mnohem více. Zkuste se při vycházce občas na nějaký květ podívat zblízka a třeba zjistíte, že zdaleka není obyčejný, ale že v sobě snoubí krásu s účelností.

Použitá literatura:

Aichele D. & Golteová-Bechtleová M. (2007): Co tu kvete? - Knižní klub, Praha.

Dykyjová D. (2003): Ekologie středoevropských orchidejí - Kopp, České Budějovice.

Rabšteinek O. (1970): Skrytá krása rostlin. - Státní zemědělské nakladatelství, Praha.

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity