O makové panence, který vznikl podle námětu spisovatele Václava Čtvrtka. Sukýnka z červených korunních lístků, tělíčko z nezralé makovičky a černé vlásky symbolizující kartáček černých tyčinek v květu této krásné rostliny. Květy vlčího máku inspirovaly i řadu malířů a fotografů, protože jak samotný šarlatově červený květ, tak jejich záplava třeba v zanedbaném obilném poli poskytuje opravdu úchvatný pohled.
Kdo by neznal večerníčekNa vlčím máku (Papaver rhoeas), lidově zvaném také červánčí, máček nebo slepý mák, je toho zajímavého ale mnohem více. Co už malíři většinou nezaznamenají, jsou dva zelené kališní lístky. Ty slouží jako ochrana poupěte a v průběhu rozkvétání. Proto se o nich říká, že jsou tzv. prchavé. Jsou pokryté dlouhými jednoduchými chlupy, odborně zvanými trichomy, které v detailu vypadají také velice zajímavě. Velké korunní lístky jsou v poupěti zmuchlané.
Pozoruhodná makovice
Také makovice je krásnou hříčkou přírody. Hnědé hvězdovitě uspořádané útvary na nezralé makovici se nazývají bliznový terč. Je to tedy soubor blizen chytajících pyl. Rozřízneme-li makovici, což je typ plodu, kterému se obecně říká tobolka, všimneme si, že je rozdělena na velké množství přehrádek.
Makovice, respektive celý pestík, srůstá z většího množství plodolistů, které se dá právě spočítat podle počtu bliznových ramen nebo neúplných přehrádek v semeníku, kterých vlčí mák mívá většinou osm až deset. Vajíčka v nezralé makovici jsou přirostlá právě na tyto přehrádky. Jakmile dozrají v maková zrnka, padají do vnitřního prostoru makovice. Teprve po dozrání makovice puká otvůrky pod bliznovým terčem. Mák semínka nevysype všechna naráz, ale postupně, jak se makovička kymácí ve větru. Na jedné rostlině může údajně dozrát až 50 tisíc semen, která si klíčivost uchovávají i více než osm let.
Jedovaté mléko
Odborně se všechny máky jmenují Papaver. Toto slovo bylo do latiny přeloženo asi z keltského papa, což znamená kaše a verus neboli pravý. Roní totiž bílé mléko, tzv. latex, který kašovitě tuhne. Obsahuje jedovaté látky ze skupiny alkaloidů, např. papaverin nebo rhoeadin. Dříve se sbíraly sušené korunní lístky (Flor papaveris rhoeados) používané ve farmacii nebo v potravinářství jako antitusikum nebo sedativum či k barvení, protože obsahuje červená antokyanová barviva.
Celá rostlina, kromě zralých semen, je jedovatá, i když příznaky otravy podobné jako u máku setého, by se mohly teoreticky projevit při požití velkého množství drogy z této rostliny. Latex může způsobovat i záněty kůže. S obsahovými látkami také souvisí lidové jméno „makový cumel“, které údajně vzniklo tak, že se mák dával nemluvňatům pro utišení jako náhrada opia. Vlčí mák se dostal na mušku také vědcům zkoumajícím např. mechanismus, jakým mák zabraňuje samooplození, dormanci semen, nebo prostorové rozmístění populace semenáčků.
Mák pochází z Přední Asie a do Evropy byl zavlečen již v neolitu s pšenicí a ječmenem. V České republice je rozšířen hlavně v nížinách a roztroušeně také ve středních polohách. Dnes se vyskytuje v Evropě, kromě nejsevernější části, Malé Asii, Severní Africe a byl zavlečen také do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
Vlčí mák však není naším jediným červeně kvetoucím mákem. V přírodě se můžete, i když vzácněji, setkat s dalšími druhy, např. mákem polním (Papaver argemone), m. pochybným (P. dubium) nebo m. časným (P. confine), které se od sebe liší hlavně tvarem a ochlupením makoviček. Kromě toho se můžeme setkat i s planým mákem bělokvětým (Papaver maculosum) nebo s pěstovanými druhy, jako jsou mák setý (Papaver somniferum), m. šarlatový (Papaver croceum) nebo m. východní (Papaver orientale). Plané máky jsou sice považovány za plevel, ale zato velmi krásný...
Autorka je odborná pracovnice v ústavu botaniky a zoologie.
Použitá literatura:
Baskin C.C., Milberg P., Andersson L., Baskin J.M. (2002): Non-deep simple morphophysiological dormancy in seeds of the weedy facultative winter annual Papaver rhoeas. Weed Research, 42(3): 194-202.
Blattner F., Kadereit J.W. (1991): Patterns of seed dispersal in two species of Papaver L. under near-natural conditions. Flora, 185: 55-64.
Franklin-Tong V. E., Drobak B. K., Allan A. C., Watkins PAC. & Trewavas A. J. (1996): Growth of Pollen Tubes of Papaver rhoeas Is Regulated by a Slow-Moving Calcium Wave Propagated by Inositol 1,4,5-Trisphosphate. The Plant Cell, 8(8): 1305-1321.
Rystonová I. (2007): Průvodce lidovými názvy rostlin. Academia, Praha.
Kolbek J. & Větvička V. (2000): Rostliny na každém kroku. Granit, Praha.
Baloun J., Jahodář L., Leifertová I. & Štípek S. (1989): Rostliny způsobující otravy a alergie. Avicenum. Praha.
Hejný S. & Slavík B. [eds] (1988): Květena České socialistické republiky. - Vol. 1., Academia, Praha.
Mártonfi P. (2003): Systematika cievnatých rastlín. Univerzita P. J. Šafárika, Košice.
Slavíková Z. (2002): Morfologie rostlin. Karolinum, Praha.
Hendrych R. (1977): Systém a evoluce vyšších rostlin. Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
Novák F. A. (1943): Rostlinopis. Systematická botanika II. Aventinum, Praha.