Přejít na hlavní obsah

Jak začít pracovat hned a ne až zítra?

Aneb jak omezit prokrastinaci.

Plánování a deadliny pomáhájí v boji s odkládáním úkolů.

Do určité míry prokrastinujeme všichni, co znamená, že prokrastinace má mnoho příčin a taky mnoho podob. Proto i cest k jejímu zvládání je několik.

Rozdělit na stravitelnější podúkoly
Velké úkoly často motivují méně, protože odměna za jejich dosažení je v nedohlednu. Piers Steel, kanadský psycholog zapovídající se tématem prokrastinace proto doporučuje rozdělit si časově náročnější úkoly na menší části, z nichž každá je spojená s určitou odměnou. Čas, který budete muset čekat mezi prací a odměnou se tak sníží a navíc také platí, že součet jednotlivých odměn za podúkoly pravděpodobně bude větší než hodnota jedné velké odměny za celý úkol. Součet částí je tak víc než celek a k práci motivuje víc.

Pozor ale, pouhé rozdělení práce na časové nebo objemové úseky – „napíšu 2 strany za den“ – se nemusí vyplatit. Jednotlivé podúkoly musí být smysluplné, a tedy základem pro jejich rozdělení je struktura úkolu. Určitě jste už zažili zoufalství z nejasně definovaného úkolu, kdy nevíte kde začít a tak se raději věnujete něčemu úplně jinému. Psaní eseje může strukturovat například tak, že si jako první úkol zvolíte definování tématu a cíle práce, pak pořízení literatury, budete pokračovat psaním, od vymezení problému přes jeho definici až k vašemu řešení, a práci zakončíte shrnutím a formálními úpravami textu.

Deadliny fungují
Ariely a Wrettenbroch z MIT zjistili, že prokrastinátoři si neumí stanovit reálné termíny, protože buď jsou na sebe příliš přísní, nebo podhodnocují čas potřebný pro zvládnutí úkolu. A i když si je stanoví, nedodrží je. Vnější motivace v podobě stanovení termínu druhou osobu je v tomto případě efektivnější. Při psaní diplomové práce se tak například studenti můžou s vedoucím domluvit na pravidelném odevzdávání jednotlivých částí textu.

Pracovní okénko
Podle teorie úrovní konstruování nás naše tendence vidět časově vzdálené úkoly jako mlhavé a abstraktní, může vést k nerealisticky optimistickému odhadu času, který nám ještě zbývá do termínu. Strukturování úkolu je prvním krokem k překonání tohoto zkreslení a druhým je pak vytvoření tzv. implementační intence, což je vlastně výrok o tom kdy, kde, jak a co budeme dělat tak, abychom úkol stihli včas. To znamená, že jeden z podúkolů na psaní eseje – shánění literatury – je nejlepší naplánovat na přesný den a čas, s konkretizací knihovny a doby, kterou tomu věnujeme. Určitě je totiž něco pravdy na rčení: “Failing to plan is planning to fail“.

Buďme racionální
Ellis a Knaus považuji za příčinu prokrastinace nereálné přesvědčení o světě, sobě nebo druhých lidech. Jedno z takových přesvědčení může znít nějak takhle: „Musím napsat dokonalou esej“. To je ale velice náročný úkol a příliš velké sousto, které máme přirozeně tendenci odkládat. Mnoho lidí si také práci na úkolu a jeho výsledek může vykládat jako informaci o své vlastní hodnotě: „Když nenapíšu dokonalou esej, za nic nestojím“ nebo „druzí se mi budou posmívat a budou si myslet, že za nic nestojím.“ Proto odkládají, aby se pak v případě neúspěchu mohli vymluvit na nedostatek času.

Někteří studenti si také mohou myslet, že když na úkol potřebují vynaložit úsilí, vypovídá to o jejich nedostatečném intelektu a schopnostech. A když se pak do něj pustí a nejde jim to tak hladce, jak čekali, přepadne je pocit selhání a odradí je to od práce na několik dalších dní. Prvním krokem k překonání nerealistických očekávání všeho druhu je náhled a přezkoumání jejich platnosti.

Ale mně se prostě nechce...
Nečekejte, až se vám do práce bude chtít, nebo až vás najednou osvítí a vy budete přesně vědět jak na to. Nic takového se nestane, jediná změna ve vašem úkolu, která se při odkládání projeví, bude, že vám na něj zůstane méně času. K příjemným výsledkům často vede nepříjemná cesta. Základ je začít.

Jak zjistil kanadský psycholog Timothy Pychyl, naše představy o náročnosti nebo nepříjemnosti úkolu navíc často daleko předstihují skutečnost. Pychyl dál varuje: „Vaše nerozhodnost a vaše nečinnost jsou vlastně vaším rozhodnutím a vaším činem – možná celým vašim životem.“ Možná by proto stálo za to zamyslet se, které z úkolů prokrastinujete nejvíc a jestli je cíl, ke kterému vedou, vaší vlastní metou nebo cílem někoho jiného.

Hlavní novinky