Někteří lidé se roztančí radostí, obdaruje-li je někdo květinou či jídlem. Pro včelu jsou tato dvě slova synonyma a jako u mnohých z nás je jídlo na jejím žebříčku priorit velmi vysoko.
Zmíněná květina ale musí být plná pylu, jinak totiž včelu nezaujme. Včely létavky, se kterými se běžně setkáváme na louce nebo třeba v parku, jsou nejstarší v kolonii a jejich jediným úkolem je létat z úlu za potravou a nosit ji zpět. Navštěvují tedy květiny či květy stromů a my si za nějaký čas můžeme od včelaře koupit květový neboli luční med.
V pozdější části roku se vydávají i do lesa. Na stromech žijí různé druhy mšic, které sají mízu ze stromu, avšak nespotřebují z ní všechny cukry, a tak jich spoustu vyloučí ven ve formě sladké tekutiny nazývané medovice. Tu včely sbírají a tak vzniká tzv. medovicový med. A právě, když létavka najde bohatý zdroj potravy, vrátí se domů a roztančí se.
V repertoáru včel je několik tanců a v živočišné říši jde o unikát. Tyto tance jsou totiž, s výjimkou komunikace primátů, jedinou zvířecí symbolickou řečí. Mohli byste namítnout, že ptáci si přece také povídají, ale oni si tím nesdělují konkrétní informace. Jen si dávají najevo, že například tohle teritorium je obsazené nebo svým zpěvem lákají samičku. Na druhou stranu včela tancem konkrétní informace předává.
Pokud předvádí kruhový tanec, tedy běhá po plástvi sem a tam do kruhu a otáčí se vždy na stejném místě, snaží se ostatní nalákat na zdroj potravy, který leží v blízkosti úlu. Tento tanec ovšem neudává ani směr ani vzdálenost. Ostatní včely tedy ochutnají vzorek z jejích pylových váčků a následně v okolí asi sta metrů hledají odpovídající zdroj.
Dalším známým tancem je takzvaný tanec osmičkový, kdy se včela pohybuje na plástvi po dráze ležaté osmičky. Při tomto tanci nemění směr, protože střed osmičky ukazuje kam se mají ostatní včely vydat. Plástve jsou v úlu vždy kolmo k zemi a úhel mezi nimi a osou tance odpovídá úhlu mezi sluncem, podle kterého se včely orientují v prostoru, a zdrojem potravy.
Zároveň včela sděluje vzdálenost zdroje tím, že třese zadečkem, a to tím víc, čím je potrava dál. Takto si včely předávají informace o potravě vzdálené až šest kilometrů. Stejně jako u kruhového tance pak dohledávají konkrétní rostlinu podle senzorických informací získaných ochutnávkou toho, co tančící včela donesla.
V posledních letech byly objeveny ještě další dva typy tanců, jejichž účel je ovšem spíše organizační. Vrátí-li se létavka do úlu, kde najde velký počet včel, které se přiletěly s potravou, ale nemají se k dalšímu letu, předvede jim takzvaný natřásavý tanec. Jeho účelem je nalákat ostatní létavky na dno úlu a ven za potravou.
Druhý typ tance předvede v opačné situaci – pokud se vrátí do úlu a najde tam velmi málo dělnic, které se starají o donesenou potravu. Létavky totiž potravu nosí jen na česno, což je hlavní vchod do úlu, a tam ji předají dalším včelám, které mají za úkol ji uložit. Minimalizují tak možnost zanesení nějakého patogenu létavkou dovnitř k včelám nebo i larvám, které se na rozdíl o létavek v podstatě nesetkávají s patogeny či parazity. Zpozoruje-li tedy létavka, že je na česně nedostatek dělnic, zvolí jiný typ tance, kterým povolává ostatní dělnice do práce na plástvích.
Všechny včely se snaží o co nejhladší chod svého společenství, dělají to, co je nejlepší pro celou kolonii, a proto předvádí tanečky, které jim zajistí více potravy a tedy lepší možnost přežití.
Text vznikl v rámci předmětu Popularizace a komunikace vědy a výzkumu, který se učí na Přírodovědecké fakultě MU. Vypsán bude opět v jarním semestru.
