Do Španělska, nebo někam, kde se mluví především anglicky? To byla hlavní otázka, kterou jsem řešila, než jsem si vybrala svůj studijní pobyt. Vyhrálo Španělsko, a protože jsem tady už od září, tak řekla bych jedno: Nemůžu ho než doporučit.

Když jsem se chystala na svůj studijní pobyt v rámci programu Erasmus, měla jsem jet nejdřív do Portugalska. Později se Portugalsko změnilo na Španělsko a nakonec jsem v létě odjela do Švédska. I když jsem původně neplánovala odcestovat zrovna sem a zdálo se mi, že ani na mojí domovské Pedagogické fakultě nebyl o tuto severskou zemi velký zájem, musím nakonec říct jedno: Švédsko můžu všem, kdo o studijním pobytu přemýšlejí, jen doporučit.

Pokud získáte Fulbrightovo stipendium pro pobyt vědců a přednášejících na některé z amerických univerzit, budete si muset načas zvyknout na změnu vašeho příjmení. Jelikož je pro mnoho Američanů výslovnost cizokrajných jmen a příjmení obtížná, udělají z vás jednoduše „Fulbrighta“.

Jmenuju se Nagender Reddy Panyala a pocházím z Hajdárábadu v Indii. Můj rodný jazyk je telugu. Do Evropy a zvláště do České republiky jsem zamířil, abych se více vzdělával a protože jsem se dozvěděl o zdejším vysokém standardu vzdělávání. Jako svého školitele jsem si vybral profesora Josefa Havla z ústavu chemie Přírodovědecké fakulty, protože vydává mnoho publikací v oblasti, která mě zajímá.

Mexiko, Peru, Kuba či Brazílie… Při zmínce o těchto státech nám vždy něco zajímavého vyvstane na mysli. Stane se tak i v případě Chile? Jistěže! Kdo by neznal poušť Atacamu (kde již sto let nezapršelo a shodou okolností se teprve století pořizují záznamy), nevzpomněl si na vskutku „bratrsky“ přátelské soužití s Argentinou ve stylu indicko-pákistánské hranice či na teritoriální požadavky v Antarktidě, které jako by z oka vypadly nárokům Velké Británie a již zmíněné Argentiny.

Sem tam se povalují torza zrezivělých tanků, chodníky ve městě takřka neexistují, budovy jsou rozstřílené. Už se ale rekonstruuje a je vidět, že klid po občanské válce v Angole by mohl vydržet. Podpořit to dobré, byť tisíce kilometrů daleko, se snaží i zástupci Pedagogické fakulty. „Další studenti jsou připraveni odletět do Afriky, už jen čekáme na vyřízení formalit,“ prozrazuje koordinátorka projektu a vyučující na PdF Lenka Gulová.

Malé křivolaké uličky, hospůdky, kavárny, tichá nábřeží a parky. Všechny tyto krásy v sobě skrývá hlavní město Slovinska Lublaň, která se mi na půl roku stala druhým domovem. Rozhodla jsem se totiž vyzkoušet, jak vypadá studium v zahraničí, a proto jsem využila nabídky studijního programu Erasmus, který zprostředkovala katedra žurnalistiky Fakulty sociálních studií. A zemička rozlohou ne větší nežli Wales, ale zato přímo v nitru Evropy mezi alpským masivem a Jaderským mořem pro mě byla největším lákadlem.

Zvyknout si na to, že za chvíli může znamenat i za několik hodin, že nejlepší večeře jsou tacos na „stojáka“ u stánku na setmělé půlnoční ulici nebo že do metra je třeba se okolo šesté večer vecpat násilím. Že učitel chodí na přednášky většinou půl hodiny po jejím začátku, ale vy tam musíte být na čas, protože za patnáctiminutové zpoždění už máte zapsanou absenci. Že i v hlavním městě můžete potkat původní obyvatele, kteří nemluví španělsky. Že Mexičané víc než tequilu pijí pivo. Nebo že je možné za jízdy autobusem viset z otevřených dveří a nikoho to nepřekvapí.