Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Mám-li se pokusit o bilanci svých životních zkušeností v Česku a akademických příhod na MU, pak to nutně bude srovnávání tří kultur: litevské, české a rakouské. Jsem rodilý Litevec, univerzitu jsem ukončil ve Vilniusu, doktorát ve Vídni a profesně jsem se uplatnil na Masarykově univerzitě.

Stejně jako u většiny studentů začal i můj studijní pobyt hledáním na webových stránkách mé fakulty, kam bych mohla vyjet. Studuju germanistiku, takže bylo jasné, že chci vycestovat do Německa. Mohla jsem vybírat asi z osmi měst a volba nakonec padla na Frankfurt an der Oder, v Česku ne moc známé město u hranic s Polskem. Proč zrovna ono? Protože bylo nejblíže Berlínu, kam jsem se rozhodně chtěla podívat, ale v nabídce jsem ho nenašla. A také proto, že se ke mně na Frankfurt donesly samé dobré reference. A nelhaly.

Seriál: V cizím městě na cizí univerzitě Když jsem byl požádán, abych napsal článek o tom, jak vidí život v Česku a práci na Masarykově univerzitě cizinec, nebyl jsem si jistý, jak toto téma uchopit. Jednak proto, že jsem zde už od roku 1992, a cítím se proto tak trochu naturalizovaný. A také proto, že moje zkušenost z amerických univerzit je primárně studentská, zatímco odsud ji mám jen coby akademický pracovník. Kromě toho mám pocit, že mé postřehy mají poměrně malou hodnotu pro kohokoliv jiného než pro mě. Přesto se o to pokusím.

Na Erasmus jsem chtěla coby studentka bohemistiky jet do slovanské země a hlavně někam, kam nejezdí všichni. Oxford, Řím a Kodaň zná totiž každý, ale Plovdiv jsem si musela najít na mapě a taky ve wikipedii. Dočetla jsem se, že jde o druhé největší město v Bulharsku pod pohořím Rodopy, kterému dominuje antický amfiteátr ze 2. století našeho letopočtu... Velkou roli při rozhodování hrály také ceny srovnatelné s českými: člověk může jakž takž vyjít se stipendiem. Bylo tedy rozhodnuto. Vydala jsem se strávit podzimní semestr na Balkáně.

To, že jsem se dostal do České republiky, byla velká shoda okolností. Původně jsem si jako místo pro svůj studijní pobyt vybral Belgii, ale kvůli určitým technickým problémům jsem ve finále zamířil do Brna. Než jsem do České republiky přijel, měl jsem o ní jen velmi mlhavou představu, vlastně jsem vůbec nevěděl, jaká tato země je a co mám čekat. Ale po prvním semestru, který jsem tady strávil, můžu bez váhání říct, že jsem si vybral správně.

Po téměř dvaceti hodinách cesty stojím u velké knihovny plné likérů a miniaturních autíček, jen nepatrnou část zabírá několik zaprášených knih. Překotně se snažím vybavit si načtené rady – nenapichovat nic hůlkami, srkat, nesmrkat, sundávat si boty, měnit boty na záchodě, sprchovat se vsedě, jíst rybu od hlavy. Japonci se řídí miliony pravidel, jejichž neznalost netolerují nikdy a nikomu. Nakonec samozřejmě faux pas udělám – prohlížet si knihovnu či obraz bez vyzvání majitele domu je zakázané. Slabě povzdychnu. Už vím, že moje cesta bude jedno dlouhé nekonečné vzdělávání.

Jmenuji se Dmitry German a pocházím z Barnaulu, který leží ve středu Altajského kraje, v Rusku. Moje příjme/ní ukazuje na mé kořeny – předkové mého otce jsou jedni z mnoha Němců, kteří se ve druhé polovině 18. století z Německa přestěhovali do Ruské říše, aby zde hledali lepší život poté, co se anhaltsko-zerbstská princezna Sofie Frederika Augusta provdala za Petra III., brzy převzala ruský trůn a stala Kateřinou II. (Velikou). Nejprve se usadili v dolním Povolží, během první poloviny 20. století podnikli „ruští Němci“ další velké přesuny a nakonec se velká část z nich usadila v Altajské oblasti. Předkové mé matky byli Rusové a Ukrajinci, kteří se vystěhovali z evropské části Sovětského svazu v době útoku nacistů. A tak se ve mně kombinují různé směry, což je vcelku typické pro Rusko a celý bývalý Sovětský svaz.

Do dveří klubu Abajo se začínají trousit skupinky mladých lidí s lákavě vypadajícími balíčky. Začíná Eurodinner, zahajovací večeře čtyřdenní akce s názvem Central European Platform (CEP). Celý večer, ostatně jako všechny následující, probíhá ve znamení dobrého jídla z různých koutů Evropy a s ním spojené přátelské a uvolněné atmosféry.