Přejít na hlavní obsah

Bojíme se prevence. Proč?

V ulicích dnes můžete potkat mladé lidi prodávajících žluté kvítky v rámci českého dne proti rakovině. 

Květy měsíčku lékařského, které ve středu 14. května zaplavily ulice měst při Českém dnu proti rakovině.

Zdravý životní styl, prevence a odpovědnost za vlastní zdraví nepatří zrovna mezi vyhlášené koníčky většiny Čechů. V Den boje proti rakovině tedy určitě není na škodu připomenout si skutečnost, že patříme v evropském i světovém měřítku k populacím nejvíce zatíženým zhoubnými nádory a že právě ignorace zmíněných faktorů k tomu významně přispívá. Na straně druhé ale máme prostředky, jak mnoha smutným osudům předejít, a kupodivu to nevyžaduje až tolik úsilí.

Tradiční apely na zdravou a vyváženou stravu a nekouření ponechme stranou, protože bohužel ani to není zárukou, že se člověk rakovině vyhne. A navíc kdo z nás si ten steak a klobásku občas nedá, že? Bohužel kombinace stravovacích návyků a pravděpodobně i určitých genetických predispozic má za následek, že každý rok onemocní přes 8 tisíc obyvatel České repbuliky rakovinou tlustého střeva a konečníku (kolorektálním karcinomem) a téměř 4 tisíce na tuto diagnózu umírají.

Díky tomu obsazujeme čelní příčky v incidenci, tedy výskytu nových nádorů, a navzdory lepšícím se výsledkům onkologické léčby i v mortalitě tohoto onemocnění. Důvod poměrně vysoké úmrtnosti je jednoduchý – více než polovina nádorů je odhalena pozdě, v pokročilém stadiu, kdy jsou mnohem hůře léčitelné a léčba je výrazně nákladnější.

Cesta k nápravě je kupodivu jednoduchá. Jsou to tak zvané screeningové programy zhoubných nádorů, kdy jsou všechny osoby z cílové populace (ta je obvykle definována věkem, pohlavím a především absencí příznaků daného onemocnění) preventivně vyšetřovány na přítomnost určitého typu nádoru. Tím lze řadu onemocnění, včetně kolorektálního karcinomu, odhalit v časném stadiu nebo dokonce ve fázi prekancerózy.

Dobrou zprávou v tomto kontextu je, že každý český občan nad 50 let se může zdarma takového preventivního vyšetření zúčastnit, a to formou testu na skryté krvácení do stolice nebo kolonoskopie. Tou horší zprávou je údaj o tom, kolik lidí z cílové populace na vyšetření skutečně chodí. Aktuální čísla hovoří u screeningu kolorektálního karcinomu zhruba o 26 procentech; srovnejme si to se screeningem rakoviny prsu nebo děložního hrdla, které mají pokrytí dvojnásobné. Češi tedy evidentně nemají informace nebo zájem o prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku, případně se jí přímo bojí.

O změnu se již řadu let snaží především neziskové organizace, které pořádají různé informační kampaně, cestují po republice s nafukovací maketou tlustého střeva, natáčejí televizní spoty. O vyšší účast ve screening usilují i odborné lékařské společnosti a někteří politici. Po dlouhých diskuzích a odkladech byl začátkem roku 2014 zahájen projekt adresného zvaní, kdy každý občan z cílové populace, který se v uplynulých letech preventivních vyšetření neúčastnil, dostane domů pozvánku na toto vyšetření. Kolik procent oslovených ale v sobě najde odvahu a zodpovědnost a k lékaři opravdu půjde? Kdo by mohl přesvědčit ty váhající? A podaří se nastavený systém dlouhodobě udržet?

To jsou jen některé otázky, na něž hledají odpověď všichni, kdo se prevencí, diagnostikou a léčbou kolorektálního karcinomu zabývají – lékaři, pacientské organizace, plátci zdravotní péče, zástupci státní správy a politiků. Každoroční příležitostí k setkání mají v rámci konference Evropské dny kolorektálního karcinomu, jejíž třetí ročník se konal na konci dubna v Brně. Adjektivum „evropský“ tato akce nese plným právem – přijeli účastníci z 15 zemí, včetně zástupců Evropské komise, Evropského parlamentu, Asociace evropských lig proti rakovině, asociace United European Gastroenterology a dalších odborných a pacientských organizací.

Právě diskuze a dohody odborníků, pacientů a zástupců Ministerstva zdravotnictví ČR v rámci prvních dvou ročníků konference byly jedním z významných milníků na cestě ke spuštění již zmíněného adresného zvaní občanů do screeningových programů. Nyní tedy stojíme před další výzvou, kterou je reálná účast pozvaných osob. Ty bohužel není možné, na rozdíl od více než 150 účastníků konference, shromáždit v jednom sále a promluvit jim do duše, neboť předpokládaný celkový počet rozeslaných pozvánek se blíží 2 milionům. Navíc zcela logicky pracujeme s tou částí populace, která se dosud preventivních vyšetření neúčastnila a je tedy vůči dobře míněným výzvám odolnější.

Důležití jsou praktičtí lékaři
Kdo je tedy tou klíčovou osobou, která poskytne zájemci o prevenci důležité informace a pomůže mu rozptýlit případné obavy? Shoda na odpovědi panuje napříč Evropou, od Turecka přes Českou republiku až po Španělsko či Velkou Británii, alespoň soudě podle příspěvků, která na konferenci zazněly. Je to praktický lékař. Člověk, na něhož se obvykle všichni obracíme jako prvního v případě zdravotních problémů. Člověk, který provádí celkové preventivní prohlídky. A v neposlední řadě člověk, který je ve standardním zdravotnickém systému „vstupní branou“ do screeningu kolorektálního karcinomu.

Podle výzkumů a zkušeností z mnoha zemí je právě praktický lékař pro většinu lidí tou osobou, které v otázce zdraví důvěřují a respektují její názor.
Cesta k vyšší účasti v prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku je tedy zdánlivě snadná a prošlapaná, protože svého praktického lékaře navštěvuje téměř každý z nás. Zůstává zde však otázka motivace na obou stranách. Pacient musí chtít vědět, musí mít alespoň trochu zájem o prevenci, byť může vyšetření přinášet trochu dočasného osobního nepohodlí. Lékař na druhé straně musí mít k dispozici správné informace a především čas a chuť je pacientovi předat tak, aby ho přesvědčil k účasti ve screeningu.

Oklikou se tedy opět dostáváme zpátky k informačním kampaním, které musí širokou veřejnost i ty méně „zainteresované“ praktické lékaře přesvědčit, že je zde zákeřná nemoc, která může zabíjet, ale lze jí zodpovědným přístupem předejít. Že je sice důležité věnovat pozornost zdravému stylu života a případným příznakům nemoci, ale jedině screeningové vyšetření přinese jistotu, že je člověk zdravý.

O tom, zda volit spíše racionální přístup podpořený daty, nebo raději působit na emoce, to je otázka, o níž se vedou dlouhé diskuze nejen na konferencích věnovaných problematice onkologické prevence. Sice je pravda, že na běžného člověka, který je denně vystaven velkému množství nejrůznějších informací, zapůsobí spíš „emocionální“ přístup, ale i ten musí být podpořen nezpochybnitelnými argumenty. U praktického lékaře má racionální přístup ještě jeden velmi pragmatický rozměr – čas, který věnuje informování pacienta, není v současné době nijak ohodnocen, přestože tím může pomoct vyhnout se pozdějším osobním tragédiím a ušetřit prostředky za nákladnou specializovanou léčbu pokročilého onkologického onemocnění.

Cesta, jak snížit úmrtnost na kolorektální karcinom, je tedy teoreticky jednoduchá: jít ke svému praktickému lékaři a požádat ho o preventivní vyšetření. Dostat ale podstatnou část české populace nad 50 let na tuto cestu je v praxi mnohem složitější. Svou roli hraje i poměrně typický přístup „ono to nějak dopadne“ a „na něco se umřít musí“. Iluze, že vážné a nepříjemné věci se stávají jenom těm druhým, je ostatně častá nejen v otázce zdraví. Doufejme tedy, že se postupně podaří implementovat nejen projekty screeningu zhoubných nádorů a adresného zvaní občanů, ale také vědomí vlastní odpovědnosti vůči sobě, svému zdraví, svému okolí i celé společnosti.

Autoři pracují na Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity. Ladislav Dušek je předsedou programového výboru konference European Colorectal Cancer Days.

 

 

Hlavní novinky