Přejít na hlavní obsah

Nadšení seniorů pro studium je pro mě vzor

Ondřej Jakubec přibližuje Univerzitu třetího věku.

Přednáška Univerzity třetího věku v Telči.

Univerzita třetího věku (U3V) mě provází poměrně dlouho. První zkušenosti s touto institucí jsem začal získávat před deseti lety jako kurátor Muzea umění Olomouc, kdy jsem připravil několik kurzů pro posluchače olomoucké univerzity. Když jsem potom začal působit na Masarykově univerzitě, stala se mi spolupráce se zdejší U3V nejen důvěrně známou, ale i téměř samozřejmou.

Samozřejmým je totiž i nesporný entuziasmus, který ji provází. Na jedné straně je to bezesporu nadšení a energie profesora Jiřího Kroupy, který je jako významný patron zdejší U3V nejen praktickým, ale i duchovním garantem řady kurzů a dokáže své spolupracovníky pro tuto práci také více než nadchnout. Na straně druhé je to entuziasmus samotných posluchačů, který byl bez jakéhokoliv překvapení stejný před lety v Olomouci, jako i tady v Brně. A myslím, že za tím není jen obliba oboru dějin umění a kurzů, které o nich připravujeme. Věřím, že stejný zápal a zájem projevují studenti i v ostatních kurzech.

Slovo student na první dojem nemusí působit přesně; vždyť si jej většinou spojujeme s mladšími ročníky, než se kterými se setkáváme na Univerzitě třetího věku. Samo označení „třetí“ možná podobně a nepřesně sugeruje jen onu chronologickou posloupnost něčeho, co je až třetí v řadě. Pojem student a studium však vnímám v latinském základu tohoto slova, kdy má sloveso studere následující významy: vážně či horlivě se něčím zabývat, pilně něco vykonávat či usilovat a snažit se o něco.

A v tom jsou posluchači U3V, které jsem měl možnost potkávat, nespornými živými příklady všech těchto významů. Jsou pravými studenty! Nabízí se přitom zajímavé srovnání s oněmi mladšími studenty, s nimiž se přece jen setkávám častěji. Také oni se jistě snaží a usilují o něco, i když v řadě případů mám pocit, že tím cílem je pouhé shromáždění dostačujícího počtu kreditů (samozřejmě s čestnými a četnými výjimkami). U svých starších studentů však ten pocit nezažívám nikdy.

Při svých přednáškách předávám posluchačům nejen konkrétní informace a poznatky, ale zejména se jim snažím zprostředkovat možné pohledy na umělecká díla minulosti. Učím je tedy sice, ale stejně tak mám někdy pocit, že z toho i sám něco získávám. Nejen jistý zdroj zadostiučinění, že má moje práce snad smysl a přináší někomu radost a rozšíření obzorů myšlení a vnímání. Ale také proto, jak mě studenti přesvědčují, že poznání a poznávání je nekončící proces, že si lze s nadšením stále znovu a znovu osvojovat další vědomosti. Tato snaha po kultivaci sebe sama tak není pouhým důvodem mé práce pro U3V, je mi i radostným příslibem a vzorem.

Autor vede na U3V seminář dějin umění.

Hlavní novinky