V Paříži se na začátku prosince – na sklonku nejteplejšího roku v zaznamenané historii – odehrál velkolepý summit OSN o změnách klimatu. Sám jsem se tam vydal naděje i pochybnosti budící jednání sledovat. V Indonésii mezitím dohořívala hrozivá připomínka stavu, do nějž se nám svět podařilo dostat – apokalyptická sezona požárů, kterou pozorovatelé popisují jako dosud největší ekologickou katastrofu mladého století.
Přes po výtce malý zájem, který požárům věnovala světová média, jste i vy pravděpodobně mohli zahlédnout infernální snímky mléčně okrového vzduchu, z nějž se vynořují zkroušení lidé s nezbytnými, ale málo pomáhajícími rouškami. Ohně se rozhořely po celé Indonésii, masivním souostroví táhnoucím se od Indočíny po Austrálii a jedné z nejlidnatějších zemí světa. Závoje dýmu, viditelné z vesmíru, zasahovaly i do sousedních zemí. Půl milionu lidí bylo postiženo akutními onemocněními dýchacích cest, mnozí jim podlehli. Poslanci v lokálním parlamentu Kalimantanu – Indonéské části Bornea – zasedali v rouškách v zamlžené jednací místnosti.
Požáry Indonésii přijdou na zhruba 14 miliard dolarů. Škody na životním prostředí jde ale vyčíslit jen obtížně. Jakou cenu má existence těžce ohroženého orangutana, jednoho z našich nejbližších příbuzných? Požáry zničily domov celé třetiny jeho přežívající populace. A podobný osud se týká dalších ohrožených druhů.
Kdo nese na požárech vinu? V českých médiích jsme se mohli dočíst, že jsou to prý místní zemědělci. Zřejmě jimi myslí místní dravé podnikatele a mafiány, jež k vypalování lesů motivuje naše neutuchající poptávka po palmovém oleji. Palmové plantáže se nekontrolovatelně šíří a pokaždé, když se zahryzneme do některé ze sladkých tyčinek společností jako Kraft či Unilever, ukusujeme i z indonéských pralesů. Kvůli odlesňování a palmám olejným pralesní rašelinná půda vysychá a při vypalování porostů pak snadno začne hořet. Tyto společnosti bychom měli bojkotovat a požadovat, aby olej přestaly používat.
Roli ale hraje i změna klimatu – stejně jako naše země byla i Indonésie letos postižena rekordním suchem, které ke vzniku požárů přispělo. V klasickém příkladu spirály zpětné vazby pak nezvladatelné ohně produkovaly po necelý měsíc denně víc oxidu uhličitého než celá ekonomika Spojených států.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), organizace spojující špičkové experty v oblasti z celého světa, nás varuje, že pokud nedokážeme do roku 2020 započít s urgentním snižováním průmyslových emisí, čeká nás více požárů, více katastrof a pravděpodobně i dalekosáhlé vymírání živočišných druhů. Odpovědnost za budoucnost indonéskou i českou ale leží zejména na nás.
Autor je student sociologie.
