Přejít na hlavní obsah
Svému sportu se Monika Chochlíková snaží věnovat na 150 procent, protože když to prý nedělá, daň za flákání je v boxu daleko větší než jinde.

Láska k boji přivedla studentku až do armády

Studentka Fakulty sportovních studií MU Monika Chochlíková je slovenskou reprezentantkou v bojových uměních.

Chochlíková právě prožila úplně jiné zkouškové období než většina ostatních studentů. Díky svým loňským výsledkům získala podporu vojenského sportovního centra v Banské Bystrici, a musela tak začátkem roku absolvovat osmitýdenní vojenský výcvik.

Kafe, jídlo, učit se, jít na zkouškou a tak pořád dokola. Tohle je běžné zkouškové. Čtyřiadvacetiletá studentka to měla osm týdnů úplně jinak: teoretická příprava, fyzické testy a tréninky, rozbor zbraní, střelby, zdravotnické kurzy nebo třeba topografie.

„Díky dobrým sportovním výsledkům v minulém roce mi nabídli, abych se stala zaměstnankyní Vojenského sportovního centra Dukla Banská Bystrica, což samozřejmě znamená lepší podmínky pro přípravu. Centrum může nabízet civilní nebo vojenské místo. Dopředu není jasné, co to bude, a nedá se vybírat, takže když jsem dostala vojenskou nabídku, souhlasila jsem s tím, a tím pádem i s výcvikem,“ vysvětluje slovenská reprezentantka v thajském boxu a kickboxu. Znamená to mimo jiné, že by v krajním případě ohrožení státu musela narukovat. V běžném životě bude ale zkrátka jen sportovkyní reprezentující armádu.

Výsledky, které ji do státního systému podpory dostaly, jsou hlavně titul mistryně světa organizace WAKO v kickboxerské disciplíně K1 a třetí místo na světovém šampionátu organizace IFMA v thajském boxu. K tomu vyhrála ještě i akademické mistrovství Evropy v K1, takže když dostala v prosinci i ocenění pro nejlepší akademické sportovce města Brna, nebylo to žádné překvapení.

Rok 2019 pro ni byl zatím nejlepším v kariéře. „Ne že by se moje výsledky do té doby nepočítaly, ale já jsem se vždycky chtěla stát mistryní světa. Pětkrát jsem se o to pokoušela, ale vždycky mi na tom něco nevyšlo. Buď jsem něco pokazila já, nebo soupeřce pomohl rozhodčí. Až letos v říjnu se to konečně povedlo,“ odkazuje Chochlíková na světový titul v K1.

Další, ačkoliv o něco menší titul, už stihla vybojovat i letos. V lednu se stala mistryní Slovenska v thajboxu, i když to vůbec nebylo podle jejích představ. „Jsem hodně zvyklá na svůj režim, dostatek spánku, kvalitní stravu a tréninky dvakrát denně, což na výcviku moc nejde. Máme osobní volno hodinu a půl denně, což mi natáhli na dvě hodiny, abych stíhala trénink, ale ani tak to z mojí strany nebylo úplně ono,“ vypráví možná až moc sebekriticky boxerka, která kombinuje dva odlišné bojové styly a reprezentuje v obou dvou. Navíc kromě toho, že zápasí, funguje i jako trenérka, má značku sportovního oblečení a taky dopisuje diplomku na Fakultě sportovních studií MU.

Vojenský výcvik do toho všeho vnesl trochu chaosu. „Nejhorší je to se zaspáváním. Opravdu hodně spím, a když mám velký fyzický výdej, potřebuju devět deset hodin, spánek nejde ničím nahradit. Teď to ale takhle dělat nejde,“ povídá bojovnice.

Svému sportu se snaží věnovat na 150 procent, protože když to prý nedělá, daň za flákání je v boxu daleko větší než jinde. „Stejně jako všichni ostatní jdeme do zápasu s tím, že chceme někoho porazit. Jenže kromě toho musíme soupeře opravdu přemoct. Když vám dojde kondička ve sprintu, tak prostě jen nebudete první. Když vám dojde v ringu a uděláte chybu, dostanete na hubu. Podle mě je to o dost víc stresující,“ přemýšlí Chochlíková.

Chce dát víc thajském boxu

Jestli pro ni byl rok 2019 doposud v kariéře tím nejlepším, letos se chce posunout ještě dál. Znamená to i pokusit se vyhrát titul mistryně světa v thajském boxu a vůbec se na tuhle disciplínu soustředit čím dál víc. Ale není to lehké. Na Slovensku založili teprve nedávno národní asociaci, takže až od té doby můžou slovenští bojovníci svoji zemi reprezentovat v mezinárodních utkáních. Do všeho se navíc vkládá složitost světa bojovníků, kdy v různých disciplínách existuje řada asociací, pod nimiž se zápasí, a do toho se ještě rozdělují na amatérské a profesionální.

„Když řeknu, že v thajském boxu bojuju mezi amatéry, zní to hrozně začátečnicky, ale není to pravda. Pro mě spíš naopak. Vnímám to jako daleko opravdovější, protože profesionální zápasy jsou už daleko víc o lobbingu, penězích a o tom, jak se kdo umí propagovat,“ má dojem Chochlíková. Po profesionálním ringu sice taky pokukuje, ale blíž má jiné priority – světový titul v thajském boxu a obecně soustředění se právě na tuto disciplínu.

„Na vrcholové úrovni nejde dělat oba sporty. Dostanete se do bodu, kdy už se dál není možné zlepšovat,“ zdůrazňuje žena, která zatím přebíhá z jednoho stylu do druhého, ale někdy to jde ztuha. „Pamatuju si, jak jsem v létě měla pauzu mezi turnaji asi jenom tři dny. Když jsem pak zápasila v K1, málem mě diskvalifikovali za klinčování (boj v objetí se soupeřem, pozn. red.). V K1 je to zakázané, ale v thajském boxu je to naopak dobře bodovaná technika a já se nedokázala tak rychle přepnout.“

Zaboxovat si na olympiádě

Čím dál větší pozornost jednomu bojovému odvětví Chochlíková plánuje i kvůli svému snu zaboxovat si na olympiádě. K té mají ale thajbox i kickbox zatím oba stejně daleko – v aktuálním programu her nejsou, mají jen status schválených sportů, které musí čekat, který pořadatel je do svého programu přidá. Když to bude ale vypadat nadějně, je studentka sportovního managementu ochotná klidně čekat až do olympiády v roce 2028, kdy jí bude 32 let.

Do té doby hodlá minimálně dopsat magisterskou diplomku. Původně chtěla pokračovat v tématu psychologické přípravy bojovníků, které zpracovávala na bakalářské práci, nakonec se ale posunula k víc manažerskému směru a věnuje se založení profesionální slovenské ligy v thajském boxu.

Hlavní novinky