Přejít na hlavní obsah

Bez změn riskujeme cestu k marginalizaci

Rozhovor s nově zvoleným děkanem filozofické fakulty Milanem Polem.

Novým děkanem filozofické fakulty byl zvolen Milan Pol.

Do čela Filozofické fakulty MU zvolil tamní akademický senát profesora Milana Pola, vedoucího ústavu pedagogických věd a proděkana pro vědu a doktorské studium. Získal třináct hlasů z devatenácti, ke zvolení stačilo deset. V úřadu nahradí po dvou funkčních obdobích Josefa Kroba. Fakultu povede od 1. dubna po následující čtyři roky. Jaké jsou jeho plány?

Co vás vedlo ke kandidatuře?
Výsledek vypadá přesvědčivě a důvěry si vel­mi vážím. Myslím si ale, že senátoři to neměli lehké, uznávám kvality obou kolegů, kteří kan­didovali. S fakultou jsem spojil převážnou část své profesní dráhy a záleží mi na ní. Nabízím proto své síly a chci pomoci v době, která nebu­de snadná. Jak píše francouzský filozof Ricoeur, sami sebe poznáváme zprostředkovaně skrze to, jak nás vidí ostatní lidé, a také skrze své jednání a jeho nahlížení námi samými. Proto je i moje rozhodnutí zčásti ovlivněno osobním odhodlá­ním a zčásti je důsledkem podpory, kterou mi kolegové na fakultě vyjadřují.

Jaké jsou hlavní osy vašeho programu?
Chceme, aby se výuka na fakultě postupně modernizovala a abychom o tom vedli stálou debatu. Ve výzkumu bychom měli úspěšněji do­sahovat na grantovou podporu i z nových, nejen tradičních programů, a výsledky našich bádání důsledněji uplatňovat v rámci vědecké komuni­ty. Měla by se dále posilovat internacionalizace a jasně se projevit ve výuce i ve vědě. Pro život na fakultě by měl být samozřejmější dialog na­příč fakultou a měli bychom být také dobře vidět na veřejnosti. Jinými slovy, jde nám o kvalitní výuku a špičkový výzkum na sebevědomé fa­kultě, tak jsme ostatně nazvali i naše programo­vé prohlášení. Je ovšem třeba vědět, že zatímco některé kroky se mohou projevit poměrně brzy, v jiných případech bude úspěchem i to, když na vnitřní proměnu založíme. Tak to prostě v říze­ní větších organizací chodí.

Mluvil jste o svém programu jako o cestě změny. Zní to jako vyhranění se proti před­chozímu vedení, jehož jste byl ale součástí.
Mým cílem není vyhraňovat se proti prá­vě končícímu vedení. Myslím, že odcházející sestava za sebou nechává kus práce, a bylo by velmi nespravedlivé to popírat. Chci ale hledět vpřed. Ve srovnání s jinými českými filozofic­kými fakultami si naše fakulta stojí ve většině ukazatelů zatím celkem dobře, ale uvědomuji si, že má-li tento trend pokračovat, budeme muset najít a využívat možnosti, jak se dále zlepšovat. Doba a její nároky se mění velmi rychle, nové výzvy se objevují prakticky v každé oblasti fa­kultního života. Myslím, že pokud ke změnám nepřistoupíme, riskujeme cestu k marginaliza­ci. Konkurence totiž nespí a nejde jen o jiné filo­zofické fakulty, ale i další fakulty humanitního či sociálněvědního zaměření. Přitom je jasné, že se musíme srovnávat také se zahraničními ko­legy, nejen s těmi u nás doma.

Poukazoval jste, že 68 procent všech výsledků fakultní výzkumné a umělecké činnosti registrovaných v RIV není finan­cováno. Co s tím budete dělat?
Musíme na fakultě otevřít diskusi i na toto téma. Nejde o to pragmaticky publikovat jen tam, kde se za výsledky platí, bez ohledu na kvalitu, zvyklosti, potřeby oboru či kulturně­-společenskou funkci fakulty. Ale na druhou stranu nemůžeme ignorovat, že svět vědy a vý­zkumu je jakýmsi způsobem nastaven i v té čás­ti, kde jde o uplatnění výsledků. Ekonomické hledisko nesmí být jediné a určující, ale ani jej nelze pominout. S vedoucími pracovišť, ale i s řadou dalších osobností fakultního života se proto budeme zabývat tím, jak lze v tomto smě­ru podpořit určitou vyváženost.

S jedním z kandidátů Petrem Kylouškem jste se vzájemně nominovali jako prodě­kani pro vědu do svých týmů. Byla za tím programová blízkost?
Ještě předtím, než jsme oba vstoupili do vo­leb jako kandidáti na funkci děkana, jsme se s profesorem Kylouškem vzájemně přesvědčili, že máme na řadu otázek blízké názory. A když se přiblížily volby, shodli jsme se, že máme zá­jem přizvat jeden druhého do vlastního týmu proděkanů, jakkoliv to snad vypadá na první pohled zvláštně. Smyslem tohoto kroku je ale snaha využít vnímaný potenciál nás obou pro blaho fakulty.

S kandidáty jste se shodli, že předchozí vedení nekomunikovalo dobře uvnitř fakulty. Mluvilo se také o roztříštěnosti kvůli dostavbě. Jak to napravíte?
Komunikace je zásadní podmínkou tmelení fakulty, ale i vnějších fakultních vztahů. Lidé musejí rozumět tomu, co a proč se na fakultě děje, a mít možnost se k věci vyslovit. Hodláme především průběžně a pravidelně diskutovat se zástupci hlavních aktérů fakultního života, tedy senátem, vedoucími pracovišť. Vedle toho chceme vytvářet další příležitosti například for­mou celofakultních shromáždění, ad hoc vytvá­řených pracovních skupin a podobně. Vlastně jen tak můžeme reálněji uvažovat o širší shodě na vnitřně poměrně rozmanité fakultě. Musíme spolu více mluvit, setkávat se, případně vysvět­lovat jednotlivé kroky. Nejde ale jen o pracovní stránku. Chceme také například prověřit mož­nosti zřízení fakultního klubu a podobně.

Budovy z projetu Carla by se měly ote­vírat na podzim, následovat by měla etapa týkající se hlavně budovy D nazvaná Karel. V předvolební diskusi zaznělo, že by mohl být projekt ohrožen. Víte, jak to vypadá?
Pokud jsem dobře informován, projekt Carla probíhá v zásadě podle plánu, další eta­pa, projekt Karel, je zatím na dobu neurčitou zdržen, neboť jeden z účastníků výběrového řízení, tedy uchazeč na dodání projektu, podal stížnost. Věřím, že vše nakonec půjde dobrým směrem a v původním časovém rámci, s detaily této záležitosti se budu muset ještě důkladněji seznámit.