Přejít na hlavní obsah
To, před čím v roce 2001 Eriksen varoval v Tyranii okamžiku, se od té doby ještě znásobilo.

Eriksen: Společnost se přehřívá. Lidé chtějí zpomalit

Rozhovor se slavným antropologem o úskalích globalizace, lidstvu ovládaném chytrými telefony a nutnosti hledat nové sociální systémy.

Norský antropolog Thomas Hylland Eriksen vydal svou slavnou knihu Tyranie okamžiku v roce 2001. Popisoval v ní, jak technologie, které mají lidem pomoci ušetřit čas a zlepšit efektivitu, paradoxně rozdělují čas do menších částí, a vytváří tak pocit jeho nedostatku. Od té doby uplynulo 18 let a svět se zase změnil.

O nových problémech současné společnosti jsme se s Eriksenem bavili na konci března, kdy přijel na Masarykovu univerzitu. V mezioborovém kurzu o podobách nacionalismu přednášel na pozvání katedry divadelních studií ve spolupráci s katedrou sociologie.

Chytré telefony a umělá inteligence nás mění 

Knihu Tyranie okamžiku Eriksen psal, když zkoumal nezamýšlené důsledky modernity. „Když tvoříte pokrok, má to v ten samý okamžik i spoustu vedlejších negativních efektů,“ vysvětluje antropolog. „Ten aktuálně nejvýraznější je samozřejmě klimatická změna.“

Zároveň je podle Eriksena problém s informačními technologiemi. Všichni vidíme, že je něco špatně, ztrácíme schopnost koncentrace. V historii lidstva jsme měli vždy málo informací a dnes jich máme příliš. „Od vydání mé knihy se toho ovšem hodně změnilo,“ upozorňuje Eriksen. To, před čím v roce 2001 varoval, se ještě znásobilo.

„Tehdy byl představen první iPod, Facebook přišel o čtyři roky později. Instagram, Twitter - všechna tato sociální média neexistovala. Amazon, dnes jedna z nejbohatších globálních společností, v té době pouze prodával knihy,“ vyjmenovává. „Zásadní byl rok 2007, kdy se zrodil smartphone, extenze našeho těla, která v posledních letech přebrala moc nad našimi životy.“

Eriksen v současnosti pracuje na knize navazující na Tyranii okamžiku a právě téma smartphonu je jejím středobodem. „Každý ho má, dokonce i lidé v Africe. Situace uprchlíků mířících do Evropy se díky chytrým telefonům změnila, protože ví, kde jsou, mohou komunikovat s příbuznými v Mnichově a číst zprávy,“ přibližuje profesor.

Další klíčové téma jsou velká data a způsob, jakým proměňují svět. „Dobrovolně poskytujeme osobní informace obřím společnostem. Vygooglíte si kalhoty a ve facebookovém feedu máte cílenou reklamu na kalhoty,“ upozorňuje Eriksen na propojenost algoritmů.

Třetím problémem je vznik umělé inteligence. „Že můžete komunikovat s algoritmem, požádat ho, aby vám zahrál něco ze Spotify, řekl vám, jaké je počasí - to všechno otřásá způsoby, jak komunikujeme s ostatními lidmi,“ vysvětluje antropolog s tím, že všechny tyto technologie mohou být velmi osvobozující, ale zároveň stále rozrušují naši koncentraci: „Sedět a čtyři hodiny si číst knihu, to už dnes zvládne málokdo.“ Nástup umělé inteligence a související robotizace navíc přináší obavy ze ztráty zaměstnání, která se týká velké části společnosti.

„Další problém naší části světa je, že nám chybí velký projekt, kterého bychom chtěli dosáhnout. Jsme prostě konzumenti,“ myslí si Eriksen s odkazem na mediálního teoretika Neila Postmana, podle něhož se západní společnost „bavila k smrti“ už v 80. letech. „I dnes vyplňujeme životy převážně zábavou, místo abychom dělali něco, co by mohlo být důležité. Třeba se zasazovali o lepší společnost. Bavíme se, zatímco Čína přebírá vládu nad světem a klima se mění.“

Lidem, kteří se přimykají k nacionalismu, jde podle Eriksena jen o zbavení se chaosu a nepředvídatelnosti. Ve své podstatě chtějí prostě zpomalit.

Podle Eriksena zdravá společnost potřebuje určitou míru nedostatku. „Jednou jsem se o štěstí bavil s filozofem Slavojem Žižkem a podle něj nejšťastnější lidé na světě byli Čechoslováci za Dubčeka. Byli jste prostě O.K., věci se pomalu zlepšovaly rok za rokem a stále jste měli svůj velký projekt - stát se bohatší než Němci, takže jste měli co dohánět,“ směje se Eriksen s tím, že dnes jako západní společnost nevíme, kam se ubírat, protože je tu spousta strachu a úzkosti z budoucnosti reprezentované fenomény jako klimatická změna, terorismus nebo nepředvídatelná ekonomika. Víru v náboženství podle něj nahradila modernistická víra v budoucnost, ale tu dnes už také nemáme.

Přehříváme se, lidi chtějí zpomalit

Reakcí na tuto ztrátu „velkého příběhu“ je podle antropologa mimo jiné nárůst identitární politiky, respektive nacionalismu, jež Eriksena hlavně v některých částech světa včetně střední Evropy děsí. „Je to problém spojený i se sociálními médii, v nichž má každý svoji platformu a každý může mluvit v ten samý okamžik. Pozornosti se ovšem nedostává tomu, kdo toho nejvíce ví, ale tomu, kdo dokáže nejlépe formulovat svoji pozici a bavit ostatní,“ říká a hovoří o takzvaném přehřívání. To je symbolizované třeba velkým množství turistů po celém světě, produkcí plastového odpadu, nárůstem světového obchodu a s tím spojenou kontejnerovou dopravou. „Přehřívání je akcelerování změny bez toho, abychom měli termostat. Nemáme teď žádnou instanci, která by řekla, že už to stačí,“ glosuje profesor.

Nacionalismus je pak podle něj jednou z reakcí na toto přehřívání. „Lidé si říkají, že se dnes děje hodně zlého a nikdo se neptá na jejich názor, mocní lidé jsou pro ně vzdálení. Vezměte si Trumpa nebo brexit. Lidé nevolili Trumpa proto, že by ho měli rádi, ale proto, že nenáviděli Hillary, která toho podle nich udělala spoustu špatného,“ líčí Eriksen. „Je to jednoduše snaha o znovunabytí kontroly.“ Podle antropologa jde lidem o zbavení se chaosu a nepředvídatelnosti, ve své podstatě chtějí jen zpomalit, což je podle Eriksena naprosto relevantní požadavek.

Kdo by ale měl být vhodnou autoritou, která nařídí zpomalení? „Musíme hledat alternativy populismu. Všimněme si, že spousta námitek vznesených lidmi podporujícími populisty je rozumných, cítí se marginalizováni, průmyslová dělnická třída ztratila hodně ze své moci a vidíte, jak třeba sociální demokraté ztrácí moc všude po Evropě,“ vyjmenovává Eriksen, podle něhož bychom v některých oblastech měli přenést rozhodování níž, aby lidé nabyli vědomí, že jsou součásti politického rozhodovacího procesu.

Nové uspořádání společnosti

Podle Eriksena je obecně potřeba hledat nové modely sociálního a ekonomického systému. „Přestože hrubý domácí produkt globálně neuvěřitelně vzrostl, jeho distribuce nedovoluje zlepšení životních podmínek tam, kde je to skutečně třeba. Když se podíváme na střední třídu, posledních třicet let stagnuje. Naopak nejbohatší ještě více bohatnou. Místo ekonomiky, která pomáhá bohatým, bychom měli promýšlet takovou, která je prostředkem k uspokojení lidských potřeb v širším slova smyslu,“ uvádí antropolog.

Nemyslí tím přitom jen zajištění rodiny nebo dovolenou jednou za rok, ale i možnost seberealizace jednotlivců, možnost ocenění a uznání za to, co dělají. „Zkrátka potřebujeme imaginaci a promýšlet nové modely. Příkladem může být třeba nějaká forma nepodmíněného základního příjmu. Evoluce nás připravila na zahánění nedostatku, nyní se musíme vyrovnat s tím, že máme všeho přebytek.”

Dnešním vysokoškolákům Eriksen radí, aby se nebáli angažovat ve společenských otázkách. „Může to být feminismus, práva homosexuálů, životní prostředí, různé formy nerovností. Důležité je se ale nejen angažovat, ale také studovat. Já se takhle začal zabývat sociálními vědami skoro před 40 lety. Chtěl jsem využít vědění k tomu udělat svět alespoň trochu lepším místem,“ líčí profesor. „Jak říkal jeden slavný filozof, abychom mohli svět měnit, musíme ho nejdřív dobře poznat,“ uzavírá antropolog.

Hlavní novinky