Přejít na hlavní obsah

Migrační krize chce komplexní řešení. Zatím je ale v nedohlednu

Podle odborníků, kteří debatovali na FSS, je potřeba především najít systém, jak uprchlíky rozdělit.

(zleva) Martin Hrabálek, Miroslav Mareš, Markéta Blažejovská a Martin Rozumek.

Úctyhodnou koncentraci odborníků na otázky související s přistěhovalectvím se podařilo začátkem května soustředit na konferenci s názvem Migrace: Perspektivy a možná řešení. Mluvili na ní politologové, sociologové, lidé z neziskovek, českých státních institucí i těch evropských a také zástupci organizací, které aktuálním migrantům pomáhají. To všechno za jedním účelem: Aby se o tématu vedla diskuse s racionálními argumenty.

Už jen v panelu zaměřeném na možnosti kooperace ve střední Evropě za účelem zmírnění migrační krize padla spousta otázek. Takových, které jsou pro jednu nebo druhou stranu názorového spektra nepohodlné, ale je důležité se o nich bavit. Nakousla to už na začátku zástupkyně nadace Konrad Adenauer Stiftung, jež konferenci pořádanou Mezinárodním politologickým ústavem MU, finančně podporuje.

Nadace je německá a názorově blízká tamější vlivné politické straně CDU vedené kancléřkou Angelou Merkel. Tedy ženou, jež řada Čechů viní z toho, že její politika celou Evropu bezprostředně ohrožuje. Hned několik hostů debaty se pozastavilo nad tím, jak odlišně vnímají migrační krizi a případnou pomoc běžencům lidé na obou stranách hranice. „Každý měsíc se státy předhání v tom, kdo bude přísnější a břemeno ideálně hodí na souseda – my Češi jsme v tom mistři světa, kritizujeme Německo, které přitom břemeno v podobě přílivu uprchlíků nese největší,“ kritizoval Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Otázka toho, jak si jednotlivé státy rozdělí lidi, které do Evropy aktuálně proudí, se prolínala celou diskusí. „Už dlouho nejde o to, jestli migranty chceme nebo nechceme, ale jak je spravedlivě rozdělit a jaké podmínky jim dokážeme nabídnout,“ zdůraznila Nicole Horákové Hirschlerová z Ostravské univerzity.

Což o to, nabízet už státy i neziskové organizace začaly, přestože jim to mají někteří lidé za zlé. Forma pomoci ale nemusí příjemcům vyhovovat, jak ukazuje také případ brněnské organizace Generace 21. Ta zajišťovala nový život v Česku skupině iráckých uprchlíků, kteří se ovšem později rozhodli, že tady nezůstanou a přesunuli se do Německa. Případ pozorně sledovaly obě strany názorového spektra, které se kolem migrace vytvořilo: Pro odpůrce přijímání uprchlíků se stali brněnští Iráčané argumentem pro to, aby úřady ani neziskovky žádnou pomoc neposkytovaly, protože si jí příchozí patřičně neváží, jednají zištně a raději utíkají do ekonomicky silnějšího Německa. Druhé straně to přidělalo vrásky na čele - ačkoliv jeden případ neříká nic o trendu, je nutné se i na takové situace nachystat.

Martin Hrabálek z Mendelovy univerzity, jenž se specializuje na evropskou integraci, připomenul, že je potřeba dívat se na odchod Iráčanů trochu šířeji. „Viděno mediální zkratkou tito lidé odchází, protože je to pro ně výhodnější ekonomicky. Už se ale neříká, že tam odchází proto, že v Německu je daleko více jejich krajanů a tedy prostředí, které je na ně lépe připraveno. Rodiny ze zemí, jako je Irák, jsou daleko víc zvyklé se o sebe navzájem starat,“ zmínil Hrabálek.

Evropská unie se aktuálně snaží nastavit co nejspravedlivější systém, jak si uprchlíky rozdělit, což je složité samo o sobě. Natož když do diskuse přibude proměnná, že uvnitř unie už na hranicích neexistují kontroly. „Vyvstává otázka, zda je rozdělení kompatibilní se Schengenem a jak lidi v zemi, kam byli přiřazeni udržet. I z Polska je znám případ, kdy charita přivedla řadu Syřanů, ale po půl roce se zjistilo, že se neví, kde jsou,“ uvedl Hrabálek.

Jednotný systém, který zaručí, že budou mít migranti ve všech zemích Evropy stejné podmínky. Mimo jiné po tom diskutující volali. Zatím se ale pořád zdá, že komplexní řešení situace je v nedohlednu.

Hlavní novinky