Přejít na hlavní obsah

Jiný pohled na smlouvu Právnické fakulty s Energetickým a průmyslovým holdingem

Martin Černý z katedry enviromentálních studií se staví kriticky ke spolupráci fakulty s firmou, která investuje do fosilního průmyslu.

16. října podepsala Právnická fakulta MU prostřednictvím děkanky Markéty Selucké tříletou smlouvu se společností Energetický a průmyslový holding (EPH) podnikatele Daniela Křetínského. Na ni má bezprostředně navazovat smlouva o podpoře výuky energetického práva.

Rámcová smlouva předpokládá možné spolupůsobení od přednáškové činnosti přes konzultace a oponentury závěrečných prací po stáže a praxe pro studenty i pracovníky fakulty. Druhá smlouva hovoří o zřízení odborného pracoviště zaměřeného na energetické právo a o podpoře výuky a studentské odborné činnosti v oboru.

Spolupráce bude mít bezpochyby pozitivní dopad zvláště na studenty a zaměstnance, kteří se dostanou do kontaktu s odborníky z praxe a rozšíří se jim možnosti stáží a profesního uplatnění. Právnická fakulta získá od EPH prostředky na stipendia, výuku a potenciálně i výzkumnou činnost.

Z veřejně dostupných zápisů ze zasedání Akademického senátu Právnické fakulty MU je zřejmé, že na půdě fakulty proběhla obsáhlá diskuse ohledně etiky spolupráce a financování pedagogického působení a případně i smluvního výzkumu podobnými subjekty. Výstupy této diskuse byly včleněny i do nově vzniklé smlouvy.

Přesto podle mého názoru existuje i nadále důvod, proč na uzavření rámcové smlouvy pohlížet s obezřetností. Problematickým aspektem je především předmět podnikání dárce. Firma EPH má těžiště své činnosti v investování do fosilního průmyslu. Fosilní průmysl, zejména těžba a zpracování uhlí, mají těžko popiratelný podíl na akceleraci klimatických změn.

Ve světle současných alarmujících vědeckých zjištění o vývoji klimatu včetně posledního reportu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) může být spojení s firmou, která intenzivně investuje do těžby fosilních paliv, v protikladu s jinými výzkumy Masarykovy univerzity týkajícími se energetiky a klimatických změn.

Jestliže firmy operují podle zásad tržního prostředí a univerzita se naopak řídí svým posláním vytvářet a šířit vědění, které přispívá ke kvalitě života, je třeba mít na paměti, že obě zásady fungování se svou logikou ne vždy doplňují. Potřeba konzistentně skloubit poslání univerzity s podporou ze soukromých zdrojů vyžaduje při navazování spolupráce konfrontovat předmět podnikání dárců s klíčovými vědeckými poznatky.

Teprve skutečně partnerská spolupráce, v níž budou dárci – firmy – ochotní reflektovat vědecké poznání, totiž vede k naplňování univerzitního poslání. Takový přístup ale znamená i ochotu donora odmítnout, například pokud jeho záměry zásadním vědeckým zjištěním odporují.

Zde je jádro problému: V podstatě ze všech výzkumů v oblasti energetiky a klimatu plyne potřeba neprodleného snížení těžby a spalování fosilních paliv tak, aby do 12 let klesly antropogenní emise skleníkových plynů o polovinu a do roku 2050 na nulu, je-li cílem udržet zvýšení průměrné globální teploty o maximálně 1,5°C do roku 2100.

Přestože EPH na svém webu uvádí, že investuje i do obnovitelných zdrojů, v praxi je její portfolio tvořeno z 51,8 % hnědým uhlím (35,6 %), černým uhlím (14,8 %) a topnými oleji (1,5 %). Tedy zdroji, u kterých je vliv na klima naprosto zásadní, a to nejen kvůli emisím CO2, ale i metanu, který vzniká při těžbě uhlí, a který má přibližně 25x silnější skleníkový efekt než CO2. Ze 27,5 % tvoří portfolio EPH zpracování zemního plynu, na který (ačkoli bývá řazen mezi nízkoemisní zdroje) připadá 53,07 kilogramů CO2 na milion jednotek tepla (Btu) – jen o necelou polovinu méně než v případě uhlí.

EPH tak zatím neposkytuje adekvátní reakci na klíčové poznatky ohledně řešení klimatických změn, a to i v rozporu se svým vlastním tvrzením, že „důraz na bezuhlíkovou a nízkouhlíkovou produkci je zřejmý z našeho portfolia elektráren“. Takový důraz z portfolia společnosti v porovnání s dostupnými daty zřejmý není.

Mnohé zahraniční univerzity závěry IPCC ani svůj vlastní výzkum tímto způsobem nepomíjí. V Edinburghu, v Cardiffu nebo v Durhamu se tamní univerzity rozhodly vzít problematiku klimatických změn vážně a spolupráci s byznysem napojeným na fosilní průmysl ukončily. Řada dalších, například Oxford, s podobnými kroky začíná.

Spolupráce s firmami má svá pozitiva i rizika. Smlouva s EPH jako by ale nereflektovala závažné výsledky výzkumů (do kterých je zapojená i Masarykova univerzita) v oblasti klimatologie, ekologické ekonomie a dalších disciplín.

Když navíc samotná EPH tvrdí „očekáváme, že význam a následně i instalovaná kapacita hnědého/černého uhlí v Evropě bude postupně klesat a my budeme respektovat směr jednotlivých zemí“, hodí se na Masarykově univerzitě nastolit otázku: Nenastal čas pokusit se onen směr jednotlivých zemí jako významná veřejná výzkumná instituce spoluutvářet?

Autor je ekonom a environmentalista, doktorský student a odborný pracovník na Katedře environmentálních studií FSS MU. Zabývá se problematikou přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.