Studentské město Patra se nachází na severu Peloponéského poloostrova a představuje třetí největší řeckou metropoli. Život a studium v něm je ale zavalen hromádkou zvláštností, na které člověk na cestách mnohdy jen tak nenarazí.
Celé město se rozkládá na úpatí hory Panachaiko, kde mimo jiné můžete najít největší větrný park v zemi. Když jsem přijel na Erasmus do Patry, už z okna autobusu jedoucího z Athén mě zaujalo nespočet řeckých pravoslavných kostelů s kopulovitými střechami. Řidič autobusu, spolucestující a dokonce ani kolemjedoucí motorkáři jen zřídka nosící helmu, kteří na své cestě domů z práce míjeli kostel, se nezdráhali řádně se třikrát pokřižovat.
Co bylo ale na první pohled na městě nejvýraznější, byl nekonečný horizont téměř stejných bytových domů táhnoucích se napříč celým městem. Když konečně slunce zapadlo za obzor Jónského moře, místní se scházeli v předzahrádkách svých oblíbených barů a kaváren a jejich myšlenky se ještě do brzkých ranních hodin ozývali nočními ulicemi bdícího města Patra.
V univerzitním kampusu a v kantýně
Po několika dnech strávených se svými novými spolubydlícími mě čekala první cesta na místní University of Patras, která se nachází několik kilometrů za městem na hranici malé obce zvané Rio.
Kapitolou sama pro sebe je tamější městská hromadná doprava, která je tvořena pouze autobusy a jednou linkou jednokolejového vlaku. Ve městě této velikosti (třetí největší město v Řecku) s často úzkými silnicemi lemovanými tucty zvláštně zaparkovaných aut si tak člověk nesmí doma zapomenout zvláštní dávku trpělivosti.
University of Patras je vzhledově zcela jistě jednou z nejzvláštnějších vzdělávacích institucí, které jsem měl tu čest v životě poznat. Její dílčí katedry situované do jednotlivých menších budov vytváří obrovský univerzitní labyrint, ve kterém se zprvu není snadné vyznat. Možná proto také při zápisu do nového semestru dostanete mapu.
Zvláštností, kterou byste na akademické půdě možná nečekali, byly četné grafity, politická hesla či symboly nakreslené na zdech skoro všech univerzitních ústavů, a to jak zvenku, tak zevnitř. Po cestě na přednášku jste si tak mohli všimnout srpu a kladiva na zdi vedle vchodu a vedle přednáškové místností pak znaku řecké krajně pravicové politické strany.
Tohle všechno, spolu s poměrně velkou politickou angažovaností studentů, vypovídalo o poměrně značné ideové nestabilitě, kterou jsem nejen na tamější univerzitě cítil.
Centrem celého univerzitního kampusu byla velká kantýna, kde jsme se s kamarády denně scházeli a kam se také většina místních studentů chodí zadarmo stravovat. Abyste si mohli na svůj tác nabrat řeckého salátu a oběda či večeře, co hrdlo ráčí, musíte projít procesem získání jídelní karty, který je pro erasmáky o mnoho jednodušší než pro místní, kteří musí dokládat příjmy své rodiny.
Kromě spolužáků bylo také možné v kantýně a před ní denně potkat smečky potulných psů, o které se univerzita starala. Většinu času si jen velmi mírumilovně lebedili na schodech kantýny, nechali se hladit a se zvláštním výrazem v očích tiše sledovali davy procházejících studentů. Zlom ovšem nastal ve chvíli, když jsme se rozhodli se spolužákem dojíždět do školy na kole či skateboardu. Nezvyklé zvuky koleček je občas naštvaly natolik, že nás byli schopni začít nahánět kolem celého univerzitního kampusu.
Studium na univerzitě mně ani mým blízkým spolužákům nepřišlo nijak zásadně složité, i když občas vyžadovalo dlouhé hodiny strávené nad psaním poměrně rozsáhlých závěrečných prací, které byly klíčové k úspěšnému absolvování většiny předmětů. S vyučujícími jsme se tak viděli hlavně na individuálních konzultacích, kde nám také předávali potřebné informace k tematickým okruhům daného kurzu.
Zajímavostí je, že většina řeckých studentů si často pro studium hledá místo na nějakém útulném místě se svou oblíbenou kávou, což dalo v Patrě vzniknout mnohým studentským kavárnám, které dnes pod jejich náporem praskají ve švech.
Cestování a skejtování
O víkendech nám zbývalo dostatek času na cestování po Řecku, slézání okolních hor a hlavně poznávání přírody a poklidné kultury malých ostrovů Jónského moře.
Město Patra mě kromě studentů z celého světa, dokonce i z Nového Zélandu či Indie, umožnilo také seznámit se s kolegou Honzou Trojákem, studentem matematického inženýrství na VUT v Brně a fotografem a filmařem Lukášem Václavíkem, studentem filozofie na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Jeho nápad dal vzniknout našemu videu, které mapuje město Patra z perspektivy skateboardingu a které se dokonce dostalo do lokálního řeckého online deníku.
Skateboardingová komunita v této peloponéské metropoli se každoročně rozrůstá, avšak ani tak velké město zatím nedalo vzniknout žádnému skejtparku, po kterém mladí skejťáci už dlouhá léta touží. Většinu překážek, které lze vidět ve videu, si tamější kluci postavili svépomocí, a to skateboardingu v Patra dává zvláštní nádech kreativity.
Během našich odpoledních sešlostí jsem potkal nejen řadu mladých nadaných sportovců, ale také Johna Chrysanthopoulose, majitele jediného místního skejtshopu, u kterého jsem měl možnost komentovat návrh budoucího skejtparku, který by měl během několika let ve městě vyrůst.
Video jsme pak natočili v průběhu několika lednových dní v centru Patry, slunce nás stále hřálo do zad, místní kluci nás zásobovali množstvím tipů na skejtová místa a voda v moři byla pro osvěžení stále snesitelná.
Škoda jen toho konce, kvůli kterému video zůstalo nedotočené a jehož následky se táhnou až dodnes – zranil jsem si nepříjemně kotník. I přesto ale pro mě Patra znamená mnoho cenných zkušeností, skvělých přátel a vzpomínek, ke kterým se budu v životě vždy rád vracet.
Autor je student Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
