Hrubé nadávky, bití, sexuální násilí, ale i omezování kontaktu s přáteli, úmyslné zanedbávání péče či čtení pošty. Různé formy psychického i fyzického násilí na seniorech zkoumal v uplynulých dvou letech projekt RESTABUS. Jeho výsledky jsou až do konce června otevřeny veřejné konzultaci.
Společný projekt RESTABUS připravil tým složený ze zástupců Fakulty sociálních studií MU, Gerontologického institutu, dceřinné organizace Život 90 a Institutu pro restorativní justici. „Takto obsáhlý a podrobný průzkum jsme provedli jako vůbec první v České republice. Podle obdobných průzkumů ze zahraničí jsme tušili, že násilí na seniorech je i u nás významným celospolečenským problémem. Jak velkého rozsahu jsme ale nedokázali ani odhadnout. Ukázalo se, že týráním, zneužíváním, špatným zacházením či podrýváním důstojnosti u nás trpí 29 % seniorů. Řada obětí navíc opakovaně a intenzivně, přitom naprostá většina z nich o tom s nikým nemluví. Z těch, kteří s někým o incidentu přece jen promluvili, až jedna třetina uvedla, že to celou situaci spíše zhoršilo,“ uvedla vedoucí projektu Lucie Vidovićová, současně spoluzakladatelka Centra pro výzkum stárnutí při Katedře sociologie MU.
Průzkum probíhal formou anonymních dotazníků, které zahrnovaly celkem 244 otázek. „Vyplnění dotazníků zabralo asi půl hodiny. Cílem pro nás byli senioři ve věku 65 let a více. Zaměřili jsme se pouze na seniory v domácím prostředí, nikoliv umístěné v domovech sociální péče. Celkem jsme si přes agenturu vytipovali téměř tři tisíce lidí, a to tak, aby přesně reprezentovali českou seniorskou populaci,“ upřesnila Lucie Vidovićová.
Pomocí dotazníků tým projektu zjišťoval zkušenosti jak s lehčími formami špatného zacházení, jako jsou hrubé verbální útoky či finanční zneužívání, až po ty vysoce závažné, jako je fyzické a sexuální násilí či omezování osobní svobody. „V celém dotazníku nebyla jediná položka, se kterou by se nesetkal žádný z respondentů. Těch, kteří se s něčím takovým za poslední rok setkali osobně v domácím prostředí, na veřejnosti nebo jako svědci, bylo dokonce 41 %. Výrazně vyšší podíl byl přitom u osob starších pětaosmdesáti let. Takové výsledky nás naprosto šokovaly. Když si za každým procentem představíte konkrétní osoby, které namísto spokojeného stáří prožívají nějakou fyzickou nebo psychickou bolest, svírá se vám žaludek,“ okomentovala výsledky průzkumu Lucie Vidovićová. Zároveň dodala, že číslo bude zřejmě ještě vyšší, protože některé oběti k sobě třeba ani nesmějí tazatele pustit, nebo dotazník nesmějí vyplnit zcela upřímně, protože na ně někdo „dohlíží“.
Možnou cestu k nápravě vidí Vidovićová ve spolupráci s Institutem pro restorativní justici. „Pomocí velmi účelných typů přístupů této justice je možné hledat nové cesty řešení. Restorativní justice totiž klade do popředí potřeby obětí, protože dopady těchto činů bývají širokospektrální a lidé s tímto traumatem potřebují dlouhodobou podporu. Restorativní přístupy se snaží upozornit, že toto špatné jednání narušuje i mezilidské vztahy, a to nejen u osob, které bychom klasicky označili jako oběť a pachatel, ale i u dalších členů rodiny či sousedů. Týrání a zneužívání si totiž často všimne právě spíše poštovní doručovatelka nebo sousedi,“ uvedla Lucie Vidovićová. Dodala, že o tom, jak s principy restorativní justice pracovat, přijela do Prahy na konferenci před dvěma týdny přednášet i kanadská expertka Arlene Groh. Záznam její přednášky lze zhlédnout na webu projektu.
Optimálním vyústěním snahy vědeckého týmu projektu by přitom byla změna legislativy. „Ideální by pro nás samozřejmě bylo, kdyby se výsledky naší vědecké práce podařily propsat do nových zákonů. Dá se inspirovat vznikajícím Zákonem o domácím násilí, který umožňuje upravit některá nevyhovující opatření ve stávajících zákonech a přidává opatření nová. Budeme usilovat i přímo o vznik Zákona o týrání,“ přiblížila Vidovićová.
Výsledky výzkumu RESTABUS jsou až do konce června otevřené pro veřejnou konzultaci. Zájemci je najdou na webu projektu a zareagovat mohou formou elektronického formuláře zde.
