Aktuality z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

Po plynových krizích způsobených spory Ukrajiny a Ruska se z energetické bezpečnosti stalo v Evropě velké téma, které otevřelo debaty o potřebě nových plynovodů. Diverzifikovat zdroje energie je podle Simona Piraniho z Oxfordského institutu pro energetická studia rozumné, lidstvo by ale podle něj mělo na prvním místě myslet na to, jak s energií vlastně nakládá.

Co chcete dělat, až dostudujete? Pokud chcete být svým vlastním pánem a ekologie vám není cizí, je tu právě pro vás EkoInkubátor, společný vzdělávací projekt ekonomicko-správní fakulty, fakulty sociálních studií a Nadace Partnerství a Ekologického právního servisu.

Skutečný dialog nad argumenty nahradily dva stejně nedůvěryhodné monology.

Zemětřesení, která způsobila požár v jaderné elektrárně Onagawa a selhání chladicího systému v elektrárně Fukušima v severovýchodním Japonsku, oživila ve světě debatu o jaderné energetice. V řadě zemí a mezi nimi i v sousedním Německu to vedlo k odklonu politických představitelů od tohoto typu zdroje elektřiny. V Česku naproti tomu podle průzkumů veřejného mínění jadernou energii podporuje kolem 70 procent obyvatel. Měli by i Češi v kontextu havárie uvažovat o změnách?

Nového děkana vybral Akademický senát Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Stát by se jím měl současný proděkan pro zahraniční vztahy a docent na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Břetislav Dančák. Z deseti přítomných senátorů mu svůj hlas dalo sedm, dva byli proti a jeden se zdržel. Pokud bude do funkce jmenován rektorem, vystřídá Ladislava Rabušice, jenž byl zvolen děkanem už dvakrát po sobě a nemohl se o funkci znovu ucházet. V případě jmenování povede Dančák fakultu od letošního září až do srpna roku 2015.

Zkusil si život v Polsku či Slovinsku. Aktuálně bydlí většinu roku v České republice, protože studuje mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, ale mohl žít i jinde. „Když jsem dostal stipendium, mohl jsem si vybrat, jestli jít na vysokou školu do Česka nebo do Spojených států. V Brně jsem proto, že už jsem přece jen měl zkušenost s životem ve střední Evropě,“ vysvětluje Jasmin Hasič, jenž ovšem nepochází ani z jednoho ze zmíněných států.

Bylo to v létě 2006, kdy se student politologie a hospodářské politiky a mezinárodních vztahů Michal Žižlavský vlastně náhodou dostal na projekt Evropské unie do Rakouska. Tato náhoda ho však ovlivnila natolik, že společně s několika kamarády založil Evropské centrum mládeže Břeclav, které dnes pomáhá mladým lidem, aby na unijní akce do zahraničí vyjeli také.

Chtěl bych napsat: Zdravím do Brna z Manchesteru. On to tady ale tak úplně Manchester není, ve skutečnosti jsem v rámci Erasmu na University of Salford. A Salford je samostatné město, i když s Manchesterem prorostlé − z koleje do centra Manchesteru je to totiž jen 25 minut pěšky. Vyjel jsem sem v posledním semestru navazujícího magisterského studia užít si vrcholu a současně závěru studentského života. Odjížděl jsem také s vizí, že tady napíšu diplomku a připravím se na státnice. To se mi ale vzhledem k tomu, jak velké možnosti pobyt v cizí zemi nabízí, tak úplně nedaří.

Nespokojenost se stávajícími vůdci, nezaměstnanost a špatná ekonomická situace. To jsou některé z příčin, které způsobily současné nepokoje v blízkovýchodních zemích. Na nich se odborníci shodují. Ale co se bude dít dál? To se podle specialisty na Blízký východ Marka Čejky z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nedá dnes odhadnout. „Bude trvat dva tři roky, možná i déle, než bude možné vysledovat, jaký vliv mají dnešní demonstrace a změny na vnitřní vývoj, ale i na vztahy dotčených zemí navzájem a postoj k Evropě a Spojeným státům,“ říká.

Konec éry prezidentů v Tunisku a Egyptě a další nepokoje v zemích Blízkého východu označují někteří pozorovatelé za zásadní okamžik v dějinách arabských států. Co se vlastně stalo? Nastupující mladá generace se začala dožadovat adekvátního místa ve společnosti, hospodářství i v politice a otřásla autoritou zavedených diktátorů. Příčiny současné situace je možné hledat před desítkami let.

České univerzity přetékají studenty. Jak k tomu došlo? Zásadním zdrojem financování vysokých škol je dotace na studenta a tato částka se stále snižuje. „Osvícenství povýšilo vzdělání na hodnotu, kapitalismus je pak přeměnil ve zboží,“ citoval k tomu Ivo Možný z fakulty sociálních studií půl století starý postřeh sociologa Adorna.

„Investovat peníze do zahraničního vzdělání se vyplatí,“ říká studentka mezinárodních vztahů a evropských studií na fakultě sociálních studií Barbora Vágnerová. Uprostřed svého magisterského studia se chopila možnosti jít studovat do zahraničí roční studijní program zaměřený na problematiku lidských práv – European Master in Human Rights and Democratisation. Investice do takového vzdělání se podle ní rozhodně vyplatí, protože otevře dveře ke stážím a získání potřebné praxe.