Bylo to v létě 2006, kdy se student politologie a hospodářské politiky a mezinárodních vztahů Michal Žižlavský vlastně náhodou dostal na projekt Evropské unie do Rakouska. Tato náhoda ho však ovlivnila natolik, že společně s několika kamarády založil Evropské centrum mládeže Břeclav, které dnes pomáhá mladým lidem, aby na unijní akce do zahraničí vyjeli také.
Chtěl bych napsat: Zdravím do Brna z Manchesteru. On to tady ale tak úplně Manchester není, ve skutečnosti jsem v rámci Erasmu na University of Salford. A Salford je samostatné město, i když s Manchesterem prorostlé − z koleje do centra Manchesteru je to totiž jen 25 minut pěšky. Vyjel jsem sem v posledním semestru navazujícího magisterského studia užít si vrcholu a současně závěru studentského života. Odjížděl jsem také s vizí, že tady napíšu diplomku a připravím se na státnice. To se mi ale vzhledem k tomu, jak velké možnosti pobyt v cizí zemi nabízí, tak úplně nedaří.
Nespokojenost se stávajícími vůdci, nezaměstnanost a špatná ekonomická situace. To jsou některé z příčin, které způsobily současné nepokoje v blízkovýchodních zemích. Na nich se odborníci shodují. Ale co se bude dít dál? To se podle specialisty na Blízký východ Marka Čejky z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nedá dnes odhadnout. „Bude trvat dva tři roky, možná i déle, než bude možné vysledovat, jaký vliv mají dnešní demonstrace a změny na vnitřní vývoj, ale i na vztahy dotčených zemí navzájem a postoj k Evropě a Spojeným státům,“ říká.
Konec éry prezidentů v Tunisku a Egyptě a další nepokoje v zemích Blízkého východu označují někteří pozorovatelé za zásadní okamžik v dějinách arabských států. Co se vlastně stalo? Nastupující mladá generace se začala dožadovat adekvátního místa ve společnosti, hospodářství i v politice a otřásla autoritou zavedených diktátorů. Příčiny současné situace je možné hledat před desítkami let.
České univerzity přetékají studenty. Jak k tomu došlo? Zásadním zdrojem financování vysokých škol je dotace na studenta a tato částka se stále snižuje. „Osvícenství povýšilo vzdělání na hodnotu, kapitalismus je pak přeměnil ve zboží,“ citoval k tomu Ivo Možný z fakulty sociálních studií půl století starý postřeh sociologa Adorna.
„Investovat peníze do zahraničního vzdělání se vyplatí,“ říká studentka mezinárodních vztahů a evropských studií na fakultě sociálních studií Barbora Vágnerová. Uprostřed svého magisterského studia se chopila možnosti jít studovat do zahraničí roční studijní program zaměřený na problematiku lidských práv – European Master in Human Rights and Democratisation. Investice do takového vzdělání se podle ní rozhodně vyplatí, protože otevře dveře ke stážím a získání potřebné praxe.
Pamatuju si vyprávění o Kanaďance, pro kterou byl kulturní šok po příjezdu do Česka tak silný, že tady nevydržela ani týden a obrátila se čelem vzad. Protože moje povaha je nastavená spíš tak, že jsem spokojenější, když se spálím o horký hrnec a sám zjistím, že není radno na něj sahat, než abych dal na radu zkušenějších a držel se od něho dál, tohle povídání mě neodradilo, ale naopak prohloubilo moji zvědavost. Hrnců, ve kterých se vaří docela jiná kaše než u nás, je po světě dost a dost. Já jsem si nakonec vybral rovnou ten nejlidnatější.
Neuplyne ani den, kdy by se o univerzitách nepsalo či nereferovalo v celostátních denících a televizích. Kauza plzeňské právnické fakulty, školné, zápisné, uplatnění studentů, fungování vysokých škol. To jsou témata zmiňovaná nejčastěji. V listopadu se řešila také v aule fakulty sociálních studií. Na debatě Co je to univerzita, prvním dílu plánovaného diskusního cyklu Role univerzity v 21. století.
Při rozhovorech odborníků i laiků o českých médiích příliš pochvalných slov nepadá. Moc jich nenašel ani Karel Hvížďala, který přednášel studentům Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity o tom, co česká média nejvíc ohrožuje. Ví, o čem mluví. Začínal jako redaktor Mladého světa, v exilu spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa, Deutsche Welle nebo BBC. Po návratu do České republiky pak působil jako šéfreportér deníku MF DNES, byl také předsedou představenstva jeho vydavatelství a později vedl časopis Týden.
Novinkou překvapila knihovna fakulty sociálních studií. Pro vyřizování telefonních hovorů pořídila telefonní budku. Uživatelé si teď mohou zatelefonovat přímo v prostorách knihovny.
Otevření hranic v rámci schengenského prostoru si nemůže většina běžných lidí vynachválit. Cestování po Evropě zřejmě nikdy nebylo snazší. Nikdy to ale nebylo jednodušší ani pro zločince. Blížící se rozšíření Schengenu může v tomto ohledu přinést nová bezpečnostní rizika také pro Českou republiku. I když je organizovaným zločinem dlouhodobě vnímaná jako klidová zóna, a není zde proto velký prostor například pro prodej narkotik, představuje ideální místo pro praní špinavých peněz.
Jedni problém bagatelizují, druzí zvedají nad hlavu varovné transparentypřipomínající holocaust. Ať si o reálném nebezpečí, jaké s sebou nesou pravicoví extremisté a neonacisté, myslíme cokoliv, volební preference v únoru rozpuštěné Dělnické strany poukazují na to, že i v České republice se dokážou rozvinout organizace, které umí v pravý čas zahrát na citlivé struny lidské povahy, jako je strach z cizího a odlišného.
